Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 503/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Libuše Stejskalové, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2024 č. j. -90 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2023 č. j. -115, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Luboše Stejskala a Mgr. Pavla Stejskala, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 21. 9. 2021 potvrdil, že stěžovatelka a právní předchůdce vedlejších účastníků jako vlastníci nejsou povinni obnovit předešlý stav stavby. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka a právní předchůdce vedlejších účastníků žalobu. Krajský soud v Brně ji věcně projednal a zamítl.

2. Stěžovatelka nato podala kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl, avšak z jiných důvodů, než které tvrdila stěžovatelka. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že již v řízení před krajským soudem byl dán důvod pro odmítnutí žaloby, a to pro zjevný nedostatek žalobní legitimace. Uvedl, že žalobci nemohou být rozhodnutím krajského úřadu dotčeni na svých právech ve smyslu Fakticky totiž nebrojí proti výroku žalobou napadeného rozhodnutí, ale pouze tvrdí, že správní řízení mělo být zastaveno již v dřívější fázi (správní orgány totiž ve věci rozhodovaly vícekrát). Nejvyšší správní soud tedy zrušil rozsudek krajského soudu a současně s tím sám rozhodl o odmítnutí žaloby.

3. Stěžovatelka proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu i krajského soudu podala ústavní stížnost, v níž nejprve rekapituluje průběh celého správního a soudního řízení. Následně tvrdí porušení práva na soudní ochranu podle a 2d. Podstata konkrétní argumentace stěžovatelky je obtížně srozumitelná, proto Ústavní soud považuje za nejvhodnější její hlavní části přímo citovat. Podle stěžovatelky "NSS patrně přehlédl, že stěžovatelka již v odvolání proti rozhodnutí městského úřadu namítala, že rozhodnutí je vnitřně rozporné, naplňuje znaky nicotnosti, když ve výroku se hovoří o odstranění části obvodového zdiva, a přitom v odůvodnění stavební úřad směle přiznává, že neexistují podklady na základě, kterých by bylo možné s jistotou ověřit tvrzení, že se jedná o obvodovou zeď, vyvstává tedy otázka, jak mohl stavební úřad nenařídit obnovení původního stavu, když nadále setrvává v názoru, že byla odstraněna část obvodové zdi, a zároveň přitom vyvrátil sám sobě původní zjištění". Dále stěžovatelka uvádí: "Obvodní soud pro Prahu 1 v důsledku nejednoznačnosti výroku rozhodnutí stavebního úřadu nepřiznal stěžovatelce náhradu škody, neboť se přiklonil k tvrzení, že žadatelka nerespektovala povolený stav. Není tak pravdivé tvrzení NSS, že rozhodnutí žalovaného se nemohlo žádným myslitelným důvodem dotknout právní sféry stěžovatelky." Nakonec stěžovatelka shrnuje: "Správní soudy se otázkou, zda rozhodnutí netrpí některou z vad zakládající jeho nicotnost, nezabývaly, k nicotnosti přitom správní soud přihlíží nejen k námitce žalobce, ale i z úřední povinnosti. (...). Stěžovatelka proto tvrdí, že rozsudkem NSS (...) bylo porušeno, její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( a 2), dle něhož je každému dáno, aby se při obraně svého práva stanoveným postupem domáhal své ochrany před soudy, které (jako nezávislé a nestranné orgány) jsou k tomu ústavně povolány (...).

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a v takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( ).

5. Jak je patrné již z narativní části tohoto usnesení, argumentace stěžovatelky se míjí s podstatou napadených rozhodnutí, zejména rozsudku NSS. Ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelka směšuje argumenty z různých fází řízení (na což ji upozornil již NSS v bodě 24 napadeného rozsudku). Podstata rozsudku NSS je přitom v zásadě prostá. Stěžovatelka se domáhala toho, aby soudy zrušily rozhodnutí, kterými jí správní orgány vyhověly. K něčemu takovému však podle NSS není dána aktivní legitimace; stěžovatelka nebyla rozhodnutími správních orgánů zkrácena na svých právech ve smyslu

6. Posuzování toho, zda někdo byl v konkrétním případě na svých právech zkrácen, je otázkou, jíž se mají zabývat právě správní soudy, a nikoli Ústavní soud. Odůvodnění NSS je v tomto směru velmi podrobné, až nadstandardní, a z pohledu ústavního práva bezvadné. NSS zejména trefně poukázal na to, že stěžovatelka fakticky nemá námitky proti tomu, jak řízení skončilo, ale kdy, resp. v jaké fázi takto skončilo (bod 18 rozsudku NSS).

7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu