Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1250/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -55 ze dne 28. 1. 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. -29 ze dne 25. 9. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Mgr. Bc. Lubora Štamberka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vedlejší účastník se proti stěžovatelce domáhal žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 ("nalézací soud") zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení ve správním soudnictví, vedeného u Městského soudu v Praze ("městský soud") pod sp. zn. , včetně navazujícího řízení o kasační stížnosti vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

2. Nalézací soud napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 28 374,86 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 20 625,14 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení (výrok III). K odvolání obou účastníků městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu ve vyhovujícím výroku I co do částky 21 000 Kč s příslušenstvím a co do částky 7 374,86 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok I); zamítavý výrok II rozsudku nalézacího soudu potvrdil (výrok II) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok III).

3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d.

4. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna a jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Soudy pominuly, že všechny relevantní okolnosti týkající se služebního poměru a zařazení vedlejšího účastníka byly vyřešeny ještě před podáním správní žaloby, a vedlejší účastník tak nemohl být během soudního řízení v nejistotě. Význam řízení pro vedlejšího účastníka byl téměř nulový.

5. Stěžovatelka zároveň poukazuje na rozpory v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Dále namítá, že městský soud překročil meze žalobního návrhu, přiznal-li náhradu újmy i za období, které nebylo vedlejším účastníkem vůči stěžovatelce uplatněno v rámci předběžného projednání, čímž podle ní porušil dispoziční zásadu.

6. Nejprve Ústavní soud zkoumal procesní předpoklady: Ústavní stížnost je včasná a není nepřípustná podle . Za stěžovatelku jedná jí pověřená zaměstnankyně v souladu s . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyjma ve vztahu k části výroku I rozsudku nalézacího soudu, která byla změněna výrokem I rozsudku městského soudu, neboť Ústavní soud nemůže rušit rozhodnutí (nebo jeho část), které bylo změněno (nahrazeno).

7. Ve vztahu k části výroku I rozsudku městského soudu, kterou byl změněn výrok I rozsudku nalézacího soudu tak, že se žaloba co do částky 7 374,86 Kč s příslušenstvím zamítá, a ve vztahu k zamítavému výroku II rozsudku nalézacího soudu a potvrzujícímu výroku II rozsudku městského soudu, nebyla ústavní stížnost podána k tomu oprávněnou osobou, neboť těmito výroky a jejich částmi bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky; ve zbývajícím rozsahu je stěžovatelka k podání ústavní stížnosti oprávněná.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v rozsahu, v němž jsou splněny předpoklady pro její projednání, zjevně neopodstatněná.

9. V projednávané věci brojí stát (prostřednictvím své organizační složky) proti jednotlivci, vůči němuž se dopustil nesprávného úředního postupu, za což mu byla přiznána finanční náhrada nemajetkové újmy; výše přiznaného zadostiučinění (21 000 Kč s příslušenstvím) je přitom bagatelní. U bagatelních věcí je s výjimkou extrémních rozhodnutí opodstatněnost ústavní stížnosti vyloučena (srov. nález

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2025). Je zejména na stěžovatelce, aby vysvětlila, proč má její případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 6. 4. 2021 (N 72/105 SbNU 260), bod 25].

10. Stěžovatelka blíže nevysvětluje ani nedokládá, jak stížnost zásadním způsobem přesahuje její vlastní zájem a v čem má spočívat mimořádný ústavněprávní rozměr; tím spíše je-li stěžovatelka státem dovolávajícím se ochrany ústavně zaručených práv. Ústavní soud žádný důvod pro výjimečný zásah neshledal. V napadených rozsudcích je řádně odůvodněno, proč bylo třeba vedlejšímu účastníkovi přiznat finanční zadostiučinění a na základě jakých úvah byla stanovena jeho konkrétní výše.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu