Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1533/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Evou Veselou, advokátkou, sídlem Příčná 893, Kolín, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -399 ze dne 18. února 2025 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. -348, , ze dne 9. října 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, a J. H. a nezletilé J. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená v , a d. Stěžovatel, ač napadá všechny výroky označených rozhodnutí, vztahuje veškerou argumentaci pouze k výrokům o výživném. Ústavní soud se proto blíže nezabýval ostatními napadenými výroky.

2. Stěžovatel (otec) se domáhal snížení vyživovací povinnosti vůči nezletilé vedlejší účastnici (dcera) od 1. listopadu 2022 z původně stanovené výše 9 500 Kč na 2 500 Kč, poněvadž skončil jeho pracovní poměr (uplynutím doby) a výrazně se mu zhoršil zdravotní stav.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl návrh otce na svěření dcery do jeho péče (výrok I), jakož i návrh na snížení výživného k dceři (výrok II). Styk otce s dcerou neupravil (výrok III). Tím změnil předchozí rozsudek o úpravu poměrů vydaný Okresním soudem v Kutné Hoře ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze z 11. července 2022 (předchozí rozsudek) (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (V). Okresní soud od Úřadu práce zjistil, že otec procházel evidencí uchazečů o práci opakovaně (nyní s poznámkou o zdravotním omezení). Od října 2022 do listopadu 2023 mu bylo předáno 16 doporučenek, otec si však zaměstnání aktivně nehledá, na schůzky dochází v jiné časy v pracovním oblečení, nebo se omlouvá. Z lékařských zpráv vzal soud za prokázané, že má otec degenerativní postižení páteře, trpí hypokalemií a nikotinismem a existuje podezření na anginu pectoris. V souběžném trestním řízení se však ke konkrétním limitům v pracovní schopnosti lékař jednoznačně nevyjádřil. Okresní soud uzavřel, že situace otce není natolik závažná, aby bránila otci v dostatečném příjmu - jeho přivýdělek se pohybuje mezi 12 000 až 15 000 Kč, již dříve měl příjmy ze samostatné činnosti, aniž by byl OSVČ, a u bývalého zaměstnavatele nadále působí. Změnu poměrů pro snížení výživného neshledal.

4. Krajský soud k odvolání otce proti výrokům II, III a IV rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že vyživovací povinnost otce k dceři snížil od 1. listopadu 2022 na 5 000 Kč měsíčně, a změnil tak předchozí rozsudek (výrok I). Ve výroku III rozsudek potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Krajský soud vzal v potaz, že předchozí rozsudek byl vydán 11. července 2022 a soud tehdy vycházel z příjmů otce ve výši 50 000 až 60 000 Kč měsíčně. Od 1. listopadu 2022 byl otec evidován na Úřadu práce a pobíral pět měsíců podporu v nezaměstnanosti (v rozmezí cca 12 000 až 17 000 Kč). Krajský soud zhodnotil, že s ohledem na zdravotní potíže nelze po otci vyžadovat příjem ze dvou zdrojů (dvou úvazků) jako v době vydání předchozího rozsudku. Otec však přesvědčivě nevysvětlil nejen svůj zdravotní stav, příjmy a výdaje, avšak ani důvody, proč není zaměstnán a proč nepožádal o dávku státní sociální podpory či invalidní důchod. Soud uzavřel, že otec je schopen být zaměstnán a mít příjmy. Vyšel proto z místních nabídek volných pracovních míst na pozici odpovídající oboru otce a 25 letům zkušeností (mechanik/opravář motorových vozidel) a z nich vypočítaného průměrného měsíčního výdělku, tj. 25 000 Kč hrubého, tedy minimálně 20 000 Kč čistého. Vzhledem k nulovému kontaktu a zájmu otce o takřka zletilou dceru (a naopak velmi nestandardnímu chování a omezující a autoritativní kontrole) stanovil výživné nad obvyklých 20 % potenciálního příjmu.

5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy se dopustily neakceptovatelné libovůle a nevyšly z individuálních okolností věci. Soud přepjatě formalisticky rozhodl v rozporu se zásadami spravedlnosti, jelikož otec nemá dostatek peněžních prostředků na vlastní obživu. Matka (vedlejší účastnice) usiluje o devastaci otce, ať zdravotní a psychickou, tak finanční, soudy se tím však vůbec nezabývaly. Podle názoru otce není jisté, zda by některý ze zaměstnavatelů z míst nabízených Úřadem práce otce zaměstnal vzhledem k jeho úrazu, který vylučuje práci na celý úvazek. Krajský soud nedůvodně použil hypotetickou úvahu o možném příjmu otce při práci na plný úvazek bez ohledu na poranění ruky otce. Výživné za dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti nesnížil, nepřihlédl ani ke stanovené hranici kontrolní částky a tabulkové výživné naopak zvýšil, jelikož přičetl otci k tíži, že mezi ním a dcerou neprobíhá styk, ač si jej dcera nepřeje. Dcera má nadto mnohem vyšší životní úroveň než otec.

6. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny s výjimkou té části směřující proti již krajským soudem změněnému výroku II rozsudku okresního soudu, neboť Ústavní soud není příslušný rušit to, co bylo již změněno. V části, ve které stěžovatel požaduje zrušení výroku I rozsudku okresního soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky nápravy.

7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li protiústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v souzené věci nedošlo.

8. V obecné rovině má sice otec pravdu, že není jisté, že by některý ze zaměstnavatelů nabízejících pracovní místa zvažovaná krajský soudem otce zaměstnal. Je třeba ale vzít v potaz, že jednak otcem citované nálezy

sp. zn.

ze dne 30. července 2013 (N 139/70 SbNU 305) a

sp. zn.

ze dne 24. listopadu 2009 (N 244/55 SbNU 355), zabývající se potencialitou příjmů a nabídkou pracovních míst prostřednictvím Úřadu práce, byly vydány v době, kdy situace na trhu práce byla odlišná od současnosti s ohledem na nízkou míru nezaměstnanosti (zejména v okrese Kutná Hora, srov. MPSV, ČSÚ) a nabídku v různých oborech. A dále (a to především) se skutkově oba nálezy liší od situace otce, jelikož oba stěžovatelé v citovaných věcech byli zaměstnáni, soudy vyšly z výhodnějších nabídek práce bez přihlédnutí k podmínkám nabízených pracovních úvazků (délka, rozsah) oproti trvajícím úvazkům stěžovatelů a zároveň stěžovatelům kladly soudy k tíži, že měli usilovat o vyšší výdělek, než již mají, či se nevzdat výhodnějšího zaměstnání. V souzené věci je z odůvodnění však patrné, že v zajištění jakékoli práce, ať již v oboru či mimo něj, byl přístup otce spíše laxní než proaktivní. Během odvolacího jednání vyplynulo, že otec o jiné práci blíže a v dohledném čase ani neuvažoval (body 15, 17 a 21 rozsudku krajského soudu). Ztrátu zaměstnání (skončení pracovního poměru uplynutím doby) naopak soudy stěžovateli nekladly k tíži. V souzené věci tak nemá Ústavní soud za to, že by krajský soud přihlížel k potenciálním příjmům otce bezohledně a v rozporu s citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 19. října 2016, a se závaznou judikaturu Ústavního soudu [např.

sp. zn.

ze dne 24. ledna 2024 či

sp. zn.

ze dne 16. března 2006 (N 61/40 SbNU 593)]. Naopak zvažoval reálné možnosti výdělku otce i mimo obor a nepožadoval stejné pracovní nasazení vzhledem k otcem tvrzeným zdravotním omezením jako v minulosti. Ve vztahu k nabídkám práce v oboru se nejeví závěry krajského soudu excesivní, jelikož sám otec se vyjádřil tak, "že se neptal, protože [tyto zaměstnavatele] nezná". Takový argument otce stěží může obstát.

9. Ani stanovená výše výživného nevykazuje znaky neústavnosti. Ústavní soud připomíná, že tabulka Ministerstva spravedlnosti má doporučující charakter a krajský soud výslovně uvedl, že s ní pracoval podpůrně. Vzal-li krajský soud v potaz rodinné poměry a vztahy (zejména vztah otce a dcery, výhružky a velmi přísnou a autoritativní výchovu dosahující roviny přestupku, nikoli však trestného činu), nevymyká se tato úvaha nijak z rámce volného uvážení a není nepřiměřená. S námitkou otce, že mu soud nezachoval ani nezabavitelnou částku, se také nelze ztotožnit - úvaha soudu o potenciálním příjmu byla přibližná, výše normativních nákladů na bydlení je závislá na místě bydliště a užívacím titulu, i při striktním užití parametrů doporučující tabulky (bez ohledu na dříve uvedené) je rozdíl mezi nezabavitelnou částkou a částkou po odečtení stanovené částky výživného od čisté mzdy v řádu nižších stokorun. S ohledem na příjmové a majetkové poměry matky a potřeby dcery, studující střední školu s výkonem praxe mimo bydliště a sídlo školy, nespatřuje v závěrech krajského soudu Ústavní soud žádný ústavněprávní deficit ani při porovnání životních úrovní otce a dcery.

10. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [ ], zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný [ téhož zákona], a zčásti jako nepřípustný [ téhož zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 18. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu