Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1389/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Svobody, zastoupeného Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou, sídlem Bezděkovská 53, Strakonice, proti výrokům I. a III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. února 2025 č. j. -215 a výroku III. rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 3. listopadu 2024 č. j. -148, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Prachaticích, jako účastníků řízení, a obce X, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená práva podle a 3d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se u Okresního soudu v Prachaticích (dále jen "okresní soud") domáhal zaplacení újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem vedlejší účastnice při vyřizování jeho žádosti o informace podle , o svobodném přístupu k informacím. Jeho žádost týkající se provozu a zajištění odvozu odpadních vod v obci X a případné rady, jak má stěžovatel zajistit zneškodnění odpadních vod, nebyla v zákonné lhůtě zcela vyřízena. Informace byly poskytnuty postupně a k úplnému vyřízení věci došlo téměř po roce po uplynutí zákonné lhůty částečným odmítnutím jeho žádosti. Proti stěžovateli v průběhu této doby bylo vedeno přestupkové řízení, ve kterém byl původně uznán vinným ze spáchání přestupku tím, že nakládal s podzemními vodami bez povolení a byla mu uložena pokuta. V soudním řízení byla rozhodnutí zrušena a následně bylo přestupkové řízení zastaveno s tím, že přestupek nebyl prokázán. Okresní soud uzavřel, že z přestupkového řízení nelze dovozovat nijak významnou míru nejistoty spojenou s obavou z jeho výsledku. Na tento výsledek zároveň neměla žádný dopad pochybení při vyřizování žádosti o informace. Pokračováním v řízení o poskytnutí informace se stěžovatel nedomohl žádné (pro něj zásadní) informace. Okresní soud tak napadeným rozsudkem konstatoval porušení práva na vyřízení žádosti v zákonem stanovené lhůtě (výrok I.) a zamítl žalobu stěžovatele co do požadovaného peněžního zadostiučinění - 18 337 Kč (výrok III.).

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu ve výroku III. potvrdil (výrok I.) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok III.). Krajský soud se ztotožnil s názorem stěžovatele, že pro uplatnění jeho nároku je zcela nepodstatné, jaký vliv měla poskytnutá informace na přestupkové řízení. Stěžovatel měl právo na vyřízení jeho žádosti v zákonné lhůtě. Informace mu mohla být prospěšná - v budoucnu, až jímku naplní. Informace k jeho žádosti ze dne 31. 8. 2022 o provozovateli jímky mu byla poskytnuta již 16. 9. 2022. Z rozhodnutí, jímž byla žádost o poskytnutí informace částečně odmítnuta, se stěžovatel nedozvěděl žádnou novou informaci o provozovateli ČOV X. Odvoz odpadních vod z jímky přitom nepotřeboval. Samotné konstatování porušení práva je proto dostačující.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly nahrazení nemajetkové újmy pouze formou konstatování porušení práva. Požadovanou informaci následně mohl využít k tomu, aby zajistil odvoz odpadních vod z vyvážecí jímky do obecní ČOV. Žádostí reagoval na podnět, na základě kterého proti němu bylo vedeno přestupkové řízení. Vedlejší účastnice při vyřizování žádosti stěžovatele o informace jednala obstrukčně. Obecné soudy nevycházely z pravidel plynoucích z judikatury Ústavního soudu a své závěry neodůvodnily srozumitelně. Stěžovatel chtěl požadovanými informacemi ovlivnit řízení o přestupku. Není pravdou, že odvoz odpadních vod z jímky nepotřeboval. O informaci musel požádat včas, nikoliv až v době, kdy bude jímka naplněná. Tato úvaha navíc není nijak relevantní pro posouzení výjimečnosti tohoto případu. Stěžovatel se navíc na průtazích nikterak nepodílel. Kompenzace plní i preventivní funkci.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d)y, ]. Není součástí soustavy obecných soudů (y) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. a y). V řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.

6. V právě posuzované věci jde o částku, která je svou výší bagatelní (18 337 Kč). Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. Ústavněprávní relevance může být dána i vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele [srov. např. nález

sp. zn.

, bod 33, nebo usnesení ze dne 1. 8. 2011

sp. zn.

].

7. Z napadených rozhodnutí naplnění výše uvedené kvalitativní či kvantitativní stránky nevyplývá, a to ani ve spojení s ústavní stížností. V ní stěžovatel neuvedl žádné okolnosti, ze kterých by vyplýval ústavněprávní rozměr věci navzdory její bagatelnosti. Je přitom na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc i za takových okolností vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [srov. nálezy ze dne 8. 4. 2025

sp. zn.

, bod 31, nebo ze dne 6. 4. 2021

sp. zn.

(N 72/105 SbNU 260), bod 25]. Stěžovatelova argumentace je především polemikou s hodnocením rozhodných okolností věci obecnými soudy. Do hodnocení konkrétních okolností případu Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat, ledaže by se příslušné závěry vymykaly smyslu a účelu dané právní úpravy (srov. např. nález ze dne 28. 2. 2024

sp. zn.

). Pouhé námitky týkající se toho, jak obecný soud zhodnotil tu kterou okolnost, nebo že přisoudil některé skutečnosti menší či větší váhu než jiné, věc do ústavní roviny zásadně neposouvají [např. nález ze dne 9. 12. 2010

sp. zn.

(N 247/59 SbNU 515), nebo ze dne ze dne 8. 4. 2025

sp. zn.

, bod 18]. Obecné soudy hodnotily důkladně rozhodné okolnosti, zohlednily přitom i relevantní judikaturu Ústavního soudu a své úvahy podrobně rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí.

8. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že ústavněprávní rozměr věci nezakládá ani namítaná nesprávnost v úvahách krajského soudu o potřebnosti požadované informace, resp. potřebnosti vývozu jímky. Krajský soud dal stěžovateli za pravdu v tom, že informace pro něj mohla být prospěšná, až dojde k naplnění jímky. Uvedl ale, že se část požadovaných informací dozvěděl již v krátké době po podání žádosti a následný téměř roční proces pak vedl (pouze) k nápravě procesních pochybení. Krajský soud tak při svém hodnocení zohlednil význam předmětu řízení pro poškozeného v průběhu času. Tento přístup nelze považovat za ústavně nesouladný a ostatně jej předpokládá i judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 30. 1. 2013

sp. zn.

).

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu