Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1882/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Jiřího Hnidáka, a Ing. Věry Hnidákové, obou zastoupených JUDr. Stanislavem Mečlem, advokátem, sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Městského soudu v Praze č. j. -15 ze dne 18. června 2025 a jinému zásahu Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. a , za účasti Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé podali 16. června 2025 u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. návrh na nařízení předběžného opatření na ochranu svého majetku (zejména majetku sepsaného do majetkové podstaty).

2. Městský soud postoupil tento návrh téhož dne přípisem č. j. -15 Krajskému soudu v Praze. Uvedl, že návrh mu byl doručen omylem.

3. Stěžovatelé se domáhají, aby Ústavní soud vyslovil, že uvedeným vyrozuměním bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo zakotvené v d, a aby městskému soudu zakázal pokračovat v tomto jiném zásahu a přikázal mu, aby návrh na nařízení předběžného opatření sám projednal a rozhodl o něm. Dále se domáhají, aby Ústavní soud krajskému soudu v řízeních vedených pod sp. zn. (insolvenční věc týkající se stěžovatele jako dlužníka) a sp. zn. (insolvenční věc stěžovatelky jako dlužnice) zakázal umožnit obchodním společnostem Hlista & Pril, v. o. s., a TP Insolvence, v. o. s., a jejich společníkům jakékoliv dispozice a nakládání s majetkem zahrnutým do soupisů majetkové podstaty.

4. Ústavní stížnost stěžovatelé spojili s žádostí o přednostní projednání podle .

5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené , a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d)y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva, nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle . Podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem než ústavní stížností musí být zachována rovněž u jiného zásahu orgánu veřejné moci.

7. V nyní posuzované věci stěžovatelé namítají, že způsob (pouhý přípis), kterým byl jejich návrh na nařízení předběžného opatření postoupen krajskému soudu, není správný, a městský soud měl o tomto návrhu rozhodnout sám, a to usnesením, proti kterému by byl přípustný opravný prostředek.

8. Ústavní soud z údajů v insolvenčním rejstříku zjistil, že krajský soud o předaných návrzích vede řízení a již o nich i rozhodl. O návrhu stěžovatele rozhodl usnesením č. j. -1247 ze dne 19. června 2025 a o návrhu stěžovatelky usnesením č. j. -1204 ze dne 19. června 2025. V obou případech návrh na nařízení předběžného opatření odmítl a stěžovatele poučil, že proti usnesením lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze.

9. Stěžovatelé tak mají k dispozici procesní prostředek, v němž mohou uvést i námitky obsažené v ústavní stížnosti, včetně námitky, že o návrhu neměl vést řízení a rozhodovat krajský soud, nýbrž soud městský, a domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu odvolacího řízení. Teprve pokud by - podle jejich názoru - konečné rozhodnutí ve věci porušilo jejich ústavně zaručená práva, mohli by se domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti. V současné době je však ústavní stížnost vzhledem k požadavku na její materiální subsidiaritu předčasná.

10. V části, v níž se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud zakázal krajskému soudu umožnit třetím osobám disponovat s majetkem stěžovatelů, se ústavní stížnost vymyká rozhodovací pravomoci Ústavního soudu. Podle může Ústavní soud buď zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo mu zakázat pokračovat v porušování základního práva a svobody, a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné. Návrh stěžovatelů v dané části nepředstavuje žádný z případů, v nichž je Ústavní soud oprávněn rozhodovat, a k jeho projednání tak není příslušný.

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl zčásti podle jako návrh nepřípustný a zčásti podle téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti ( ) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. července 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka