Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1400/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti MUDr. Svatavy Duškové, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2025, č. j. -150, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2024, č. j. -141, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024, č. j. -126, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Františka Fulína a JUDr. Miroslava Cháry, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Městský soud rozhodl, že je stěžovatelka v úpadku, a prohlásil na její majetek konkurs. Vrchní soud toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné. Stěžovatelka podala proti všem třem rozhodnutím ústavní stížnost.

II. Argumentace stěžovatelky

2. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces (d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

3. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů:

a) Soudy rozhodly o stěžovatelčině úpadku ve formě platební neschopnosti, ačkoli měla dostatek majetku k uspokojení věřitelů. Soudy chybně nepřihlédly k jejímu majetku pouze proto, že ji v dispozici s ním omezují probíhající exekuce. V insolvenčním řízení nebylo k tomuto majetku přihlédnuto, ačkoli jde v obou řízeních o tytéž věřitele. Žádná z 16 exekucí nebyla zastavena kvůli nedostatku majetku a věřitelé mohou být plně uspokojeni v exekuci. Závěry soudů znamenají, že každý dlužník s více věřiteli je automaticky v úpadku, pokud proti němu alespoň jeden z nich vede exekuci. Stěžovatelka měla v rámci exekucí sražené částky ve výši celkem 767 341 Kč, zatímco výše neuspokojených exekučních nároků činila jen 692 000 Kč.

b) Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné, aniž by se vypořádal s předloženými dovolacími otázkami a důvody. Jeho závěry a odůvodnění vykazují znaky libovůle, představují odepření spravedlnosti a odporují pravidlům logického myšlení i dovolacím důvodům.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly, že se stěžovatelka nachází v platební neschopnosti.

5. Posouzení toho, zda se dlužník nachází v platební neschopnosti, je především otázkou výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či postup soudu není zatížen vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelčino ústavně zaručené právo či svobodu [y a ].

6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva či svobody porušena nebyla.

7. Obecné soudy se splněním definičních znaků úpadku opakovaně zabývaly a na stěžovatelčinu argumentaci reagovaly. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že nedokáže tyto závazky plnit. Zákonnou domněnku platební neschopnosti podle soudů nevyvrátila ( a 2 ).

8. Závěry napadených rozhodnutí nedokáže zpochybnit ani argumentace uvedená v ústavní stížnosti. Podle obecných soudů lze považovat za osvědčené pohledávky v celkové výši okolo 2 364 404 Kč (bod 27 rozhodnutí vrchního soudu). To, že by takto vysoké závazky byla schopna plnit, přitom z ústavní stížnosti nevyplývá.

9. Nosným závěrem napadených rozhodnutí je, že dlužnice nemůže s částí svého majetku volně nakládat a použít k úhradě pohledávek svých věřitelů, a proto se k němu při posuzování platební neschopnosti nepřihlíží. Tento závěr má oporu v závěrech judikatury Nejvyššího soudu. Ústavní soud jej opakovaně shledal ústavně souladným a nemá důvod toto posouzení měnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu , bod 17 a v něm zmíněná rozhodnutí; usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, body 9 až 10; , body 9 až 10).

10. Na stěžovatelčiny dovolací otázky navíc Nejvyšší soud reagoval. Stěžovatelka vymezila v dovolání pět dovolacích otázek (č. l. A-145 stěžovatelčina insolvenčního spisu). Prvními dvěma dovolacími otázkami se Nejvyšší soud zabýval v části I svého rozhodnutí a zbylými třemi otázkami v části II svého rozhodnutí. Způsob, jakým odůvodnil nepřípustnost dovolání, není protiústavní.

IV. Závěr

11. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino ústavně zaručené právo či svobodu. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu