Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1437/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Anatoly Medvedeva, zastoupeného JUDr. Sergeyem Zaripovem, LL.M., advokátem, sídlem Václavské náměstí 775/8, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -530 z 26. 2. 2025, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Jaroslava Holého, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se u Okresního soudu v Berouně žalobou domáhal vydání šesti kusů NFT tokenů. O tyto stěžovatel údajně podle svého tvrzení přišel podvodem ze strany vedlejšího účastníka (žalovaného), který je nabyl na online tržištích. Předmětem sporu bylo vlastnictví tokenů, způsob jejich zcizení a dobrá víra vedlejšího účastníka. Okresní soud v Berouně nicméně rozsudkem č. j. -448 z 31. 8. 2023 žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele se věcí zabýval Krajský soud v Praze. Ten rozsudkem č. j. -494 z 30. 4. 2024 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť se s jeho závěry ztotožnil.

2. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud ale shledal, že toto dovolání trpí vadami. Odůvodnil, že stěžovatel v dovolání nespecifikoval předpoklady přípustnosti dovolání podle (dále též "OSŘ") a nevymezil ani právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Nejvyšší soud proto došel k závěru, že dovolání trpí vadami, pro které není možno v dovolacím řízení pokračovat, a stěžovatelovo dovolání napadeným usnesením podle odmítl.

3. Stěžovatel má za to, že napadeným usnesením byla porušena jeho ústavně garantovaná práva, a sice právo na spravedlivý proces, zakotvené v a násl.d (dále též "Lisitny"), a jeho právo vlastnit majetek, zakotvené v y. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu zejména nedostatečné odůvodnění a přepjatý formalismus. Tvrdí, že jeho dovolání vytýkané nedostatky obsahuje. Postup Nejvyššího soudu mu fakticky znemožnil domoci se spravedlnosti v jeho věci. Současně z teleologického výkladu dovozuje povinnost Nejvyššího soudu nalézt právní otázky, i pokud nejsou v dovolání výslovně formulovány.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel rovněž odkazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu. Blíže se věnuje rozhodnutím zdejšího soudu, věnujícím se náležitému odůvodnění (nález

sp. zn.

z 17. 5. 2016), přepjatému formalismu (nález

sp. zn.

z 10. 1. 2017) a povinnosti dovolacího soudu aktivně identifikovat právní otázky, i když nejsou výslovně v návrhu uvedeny (nález

sp. zn.

z 29. 8. 2023) a jiné. Konečně v ústavní stížnosti rozvádí, proč výše uvedený postup dovolacího soudu porušil i jeho právo na ochranu vlastnictví.

5. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti - stručně řečeno - nesouhlasí s tím, že Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl pro vady. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je podle stěžovatele příliš formalistické a absentuje v něm náležité odůvodnění. Vzhledem k tomu, že stěžovatel odvozuje porušení svého práva na ochranu vlastnictví (y) nedostatečnou procesní ochranou, zabýval se Ústavní soud primárně právem na soudní ochranu (y).

7. Ústavní soud nicméně konstatuje, že napadené usnesení a jeho odůvodnění obstojí pohledem práva na soudní ochranu (y). Podle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání stěžovatele v souladu s příslušnými ustanoveními . Správně dovodil, že dovolání je vadné, neboť stěžovatel řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ve spojení s ) a že toto dovolání neobsahuje ani žádnou právní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Jeho postup nelze shledat ani formalistickým. Jelikož Nejvyšší soud posoudil správně dovolání jako vadné, neporušil stěžovatelovo právo na přístup k soudu, a ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je tak zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud na základě výše uvedeného ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu