Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1679/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem, sídlem U Hellady 4, Praha 4, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -133 z 12. 3. 2025, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Lidl Česká republika s.r.o., sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal zaplacení odškodnění bolesti v částce 18 919,50 Kč a náhrady hmotných škod v částce 6 045 Kč. Tato újma stěžovateli vznikla v prodejně vedlejší účastnice. Stěžovatel v blízkosti pokladen zakopl o vyčnívající roh palety s naskladněným zbožím a upadl, v důsledku čehož mu vznikla fraktura krčku levé pažní kosti.

2. Okresní soud v Jičíně rozsudkem č. j. -89 z 1. 8. 2024 jeho žalobu zamítl. Současně okresní soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení 22 765 Kč. K odvolání stěžovatele se věcí zabýval Krajský soud v Hradci Králové. Ten napadeným výrokem potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Výrokem II nicméně rozhodnutí okresního soudu změnil a rozhodl, že vedlejší účastnici se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. Výrokem III potom rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 9 498,50 Kč.

3. Stěžovatel má za to, že napadeným výrokem rozsudku krajského soudu došlo k porušení jeho ústavně garantovaných práv, a sice práva na spravedlivý proces (d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), práva na nedotknutelnost osoby (y), práva na respektování rodinného a soukromého života ( Úmluvy), jakož i práva na ochranu majetku (y). V ústavní stížnosti stěžovatel krajskému soudu vytýká způsob vypořádání. Poukazuje na to, že podle jeho názoru soud nesprávně zaměnil liberační důvody s institutem spoluzavinění poškozeného. Vydané rozhodnutí chápe jako porušení rovnosti účastníků řízení.

4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, neboť jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody a zda lze řízení, jako celek, pokládat za řádně vedené.

6. V nyní posuzované věci je požadovaná částka svou výší bagatelní (24 964,50 Kč). Ústavněprávní přezkum u bagatelních věcí připouští Ústavní soud pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. u natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu (srov. např. usnesení

sp. zn.

z 3. 7. 2024, bod 6). Ústavní soud tak učinil vždy vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (srov. např. nález

sp. zn.

z 10. 4. 2014, bod 33, nebo usnesení

sp. zn.

z 1. 8. 2011).

7. Stěžovatel nicméně v tomto směru žádné důvody - ani kvantitativní, ani kvalitativní - neuvádí a Ústavní soud ani žádné nezjistil. Ústavní soud navíc doplňuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádnou ústavně právní argumentaci, když celá jeho ústavní stížnost stojí na nesouhlasu se závěry obecných soudů a odlišném právním posouzení stěžovatele.

8. Ústavní soud na základě výše uvedeného ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu