Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1771/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Jaromíra Jirsy, o ústavní stížnosti stěžovatele M. E., zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, sídlem Špitálka 113/41, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. -447, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 9. 2024, č. j. -390, 41 P a Nc 99/2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d ("Listina") a y. Současně navrhl, aby v souladu s , o Ústavním soudu, byl návrh stěžovatele projednán přednostně.

2. Stěžovatel se z důvodu tvrzené změny svých životních (příjmových) poměrů nejprve pokusil dohodnout s matkou dcery na snížení původního výživného ve výši 40 000 Kč, s čímž matka nesouhlasila, a následně se pak s návrhem na snížení výživného na 15 000 Kč obrátil na soud.

3. Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím návrh stěžovatele na snížení výživného (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Dosavadní úprava výživného vycházela z rozsudku téhož soudu, který nabyl právní moci 30. 8. 2016 - tímto rozhodnutím bylo na základě dohody rodičů určeno stěžovateli výživné na nezletilou dceru ve výši 40 000 Kč. Stěžovatel v minulosti pracoval jako ředitel hotelu, jeho průměrný měsíční příjem činil 180 000 Kč. Ke dni 31. 5. 2022 s ním tehdejší zaměstnavatel ukončil pracovní poměr dohodou s odstupným ve výši 668 939 Kč. V řízení stěžovatel namítal, že má od vypuknutí pandemie covidu příjmy toliko z provozování obchodu ve výši 2 000 EUR. Výše příjmu z tohoto podnikání podle závěru obvodního soudu odpovídá, přičemž stěžovatel tento obchod provozoval i v době, kdy byl ještě v pracovním poměru s nadprůměrným příjmem. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovateli nic nebrání, aby byl zaměstnán a dosahoval vyšších příjmů než nyní. Argument vznesený při účastnickém výslechu stěžovatele, že stěžovatel nesehnal obdobné zaměstnání, zůstala v rovině obecného tvrzení, k němuž stěžovatel nepředložil žádné důkazy. Reálná hodnota výživného, stanoveného před 8 lety, se navíc značně snížila. S ohledem na aktuální zjištěné potřeby nezletilé tak soud ponechal výživné ve stejné výši jako doposud.

4. Městský soud v Praze následně odvolání stěžovatele nevyhověl, rozsudek obvodního soudu v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Stěžovatel neprokázal, že došlo na jeho straně k takové změně majetkových poměrů, které by odůvodňovaly navrhovanou razantní změnu výživného na nezletilou. Stěžovatel před obvodním soudem potvrdil, že nyní práci nehledá, neboť se stará o obchod, který vede již od roku 2019, což ostatně činil i v době, kdy zastával vysokou manažerskou pozici. I podle odvolacího soudu je výdělkový potenciál stěžovatele významný. Za takto zjištěného skutkového stavu je třeba s odkazem na , ("o. z.") uzavřít, že se stěžovatel bez dalšího důvodu vzdal svého potenciálně výhodnějšího zaměstnání. Uvedené nebylo zpochybněno ani předloženými e-maily z roku 2022 a 2023 o neúspěšném hledání práce stěžovatelem, a to již vzhledem k jejich neaktuálnosti. Stagnace cestovního ruchu a navazující stagnace provozu hotelových služeb z důvodu covidové situace, s ohledem na rozvoj pravidel cestovního ruchu v létě roku 2022, již nemůže být aktuálním důvodem, pro který stěžovatel nemůže být zaměstnán ve svém oboru. Navíc sám stěžovatel před obvodním soudem uvedl, že si práci v oboru nyní nehledá.

5. Městský soud se podrobně zabýval majetkovými poměry obou rodičů. K tvrzené majetkové situaci stěžovatele bylo daňovým přiznáním prokázáno, že hrubý roční příjem stěžovatele je 19 470,10 EUR a obrat 239 950,92 EUR. Je zřejmé, že stěžovatel má nepřiměřené náklady na dosažení zisku, což souvisí s tvrzením vedlejší účastnice (matky nezletilé) o stěžovatelově zakoupení vozidla značky Tesla na leasing. Městský soud upozornil, že na výpisech z účtu banky stěžovatele se ještě v roce 2023 počáteční zůstatky pohybují v rozmezí 50 000 Kč až 150 000 Kč. Až v roce 2024, kdy stěžovatel podal žalobu na snížení výživného, se výše počátečních zůstatku začala pohybovat v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč. Pokud stěžovatel namítá, že má k dispozici částku 2 000 EUR měsíčně, tato zcela zjevně neodpovídá stěžovatelem deklarovaným měsíčním výdajům (jen za automobil jde podle stěžovatele měsíčně o 660 EUR, nájemné je deklarováno ve výši 989 EUR měsíčně; přičemž není zřejmé, z jakých finančních zdrojů stěžovatel hradí ostatní běžné výdaje sobě a své současné rodině). Městský soud nemohl odhlédnout od dalších stěžovatelem uváděných skutečností, které celkově hodnotil jako nevěrohodné (např. stěžovatel ještě v říjnu 2023 poslal své manželce částku podpory ve výši 99 000 Kč, přičemž o půl roku později již uvádí, že nemá k dispozici žádné úspory). Tvrzení stěžovatele z hlediska jeho majetkové situace odvolací soud hodnotil jako značně nevěrohodná. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že stěžovatel nemůže hospodařit pouze s deklarovanou částkou. Obvodní soud nepochybil, vycházel-li z příjmového potenciálu stěžovatele. Rovněž příjmy matky nezletilé (vedlejší účastnice) byly obvodním soudem hodnoceny přiléhavě. Poměry nezletilé se změnily, po osmi letech dívka studuje soukromou střední školu a je v jejím zájmu, aby dokončení školy nebránila nedostatečná saturace potřeb jejími rodiči.

II. Argumentace v ústavní stížnosti

6. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že obecné soudy nepřistoupily ke snížení výživného pro jeho nezletilou dceru. Ústavnímu soudu doložil další e-maily, nad rámec důkazů provedených před odvolacím soudem, které prokazují jeho neúspěšnou snahu o nalezení zaměstnání v oboru cestovního ruchu. Rozhodnutí obecných soudů jsou povšechná, nedostatečně zohledňující reálné příjmy stěžovatele. Soudy bez dalšího přisvědčily tvrzením matky nezletilé (vedlejší účastnici), která si své příjmy a výdaje před obecným soudem nezvládla prokázat vyúčtováním. Soudy tak pouze mechanicky aplikovaly příjmovou situaci stěžovatele v minulosti a pominuly situaci současnou.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 , a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV. Posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.

9. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, ani jak vysoké má být výživné. Nepřísluší mu ani přehodnocovat již provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní [usnesení ze dne 10. 11. 2020

sp. zn.

(U 18/103 SbNU 411), bod 11 či usnesení ze dne 10. 12. 2019

sp. zn.

, bod 5]. Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě pátéy a v , a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020

sp. zn.

(N 8/98 SbNU 56), bod 17, či ze dne 16. 6. 2015

sp. zn.

(N 110/77 SbNU 607), bod 19].

10. Argumentaci, která by z pohledu výše nastíněného přezkumu Ústavního soudu byla způsobilá zpochybnit odůvodnění poskytnuté obecnými soudy, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí.

11. Obecné soudy při rozhodování o návrhu stěžovatele na změnu výživného vycházely jak z listinných důkazů předložených stěžovatelem, tak i z výpovědi stěžovatele, z výpovědi matky nezletilé a účastníky předložených dokumentů; dále z vyjádření nezletilé a dalších řádně provedených listin. Zjevně neopodstatněná je tak námitka stěžovatele, že soudy nezjistily skutečné příjmy a majetek matky. Městský soud (ani obvodní soud) svá rozhodnutí nepostavily na nezodpovědném způsobu života stěžovatele, podstatný byl toliko závěr o neexistenci změny poměrů v příjmech otce a snížení reálné hodnoty výživného v důsledku plynutí času. Na závěrech o nevěrohodnosti (resp. vzájemné rozpornosti) jednotlivých tvrzení stěžovatele k jeho majetkové situaci Ústavní soud neshledal žádné ústavně relevantní pochybení. Závěry obecných soudů plynoucí z dokazování jsou v tomto ohledu plně přezkoumatelné a racionální.

12. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu . O návrhu podle tento soud samostatně nerozhodoval, neboť se věcí zabýval bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu