Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1864/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Pipty, zastoupeného Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025 č. j. -129, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci podle d (dále jen "").

2. Stěžovatel se domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky ve výši 38 750 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného kvůli dopravnímu přestupku a na něj navazujícího řízení před správními soudy. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 1. 2025 č. j. -99 žalobu stěžovatele zamítl.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výrokem I napadeného rozsudku potvrdil ve věci samé rozsudek obvodního soudu; výrok o nákladech řízení změnil tak, že jejich výše činí 2 700 Kč. Výrokem II uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč. Městský soud vyšel z toho, že celková doba řízení (před správními orgány i správními soudy) činila 43 měsíců. Ve shodě s obvodním soudem dovodil, že délka řízení nebyla přiměřená. Následně hodnotil jednotlivá kritéria ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Konstatoval, že řízení nebylo po skutkové, právní ani procesní stránce složité, stěžovatel se na délce řízení nijak nepodílel a jeho jednání nelze považovat za obstrukční. Na druhou stranu zohlednil, že posuzované řízení probíhalo na více stupních (snížení odškodnění o 30 %) a jeho význam byl pro stěžovatele nepatrný až nulitní (snížení odškodnění o 80 %). Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu tak odpovídá odškodnění ve formě omluvy a konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které vedlejší účastnice poskytla v rámci předběžného projednání nároku.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu. Jednak namítá, že nedošlo k odškodnění formou konstatování porušení práva, když prohlášení vedlejší účastnice učiněné před zahájením soudního řízení nemohlo vyvolat přisuzované účinky, neboť bylo učiněno podmíněně, resp. s výhradou (pro případ, že by bylo možno vznik újmy u stěžovatele připustit). Za stavu, kdy byl vznik nemajetkové újmy vedlejší účastnicí popírán a porušení práva bylo konstatováno pouze pro případ, že by tento závěr nebyl správný, nemohlo takové prohlášení představovat žádnou morální satisfakci pro stěžovatele. Dále namítá, že městský soud (i obvodní soud) zatížily svá rozhodnutí libovůlí, a to zejména pokud jde o snížení odškodnění o 80 % z důvodu nepatrného významu posuzovaného řízení pro stěžovatele. Soudy neobjasnily a řádně nezdůvodnily, proč bylo třeba snížit výši odškodnění právě o tuto hodnotu, takže jejich rozhodnutí je nepřezkoumatelné a popírá smysl institutu náhrady škody.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátkou v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [y (dále jen "")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Stěžovatel se domáhá zrušení rozhodnutí městského soudu ve věci náhrady nemajetkové újmy vůči státu. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích [např. nález ze dne 9. 12. 2011

sp. zn.

(N 247/59 SbNU 515)] setrvale poukazuje na to, že mu přísluší pouze posoudit, zda obecný soud vycházel z pravidel plynoucích z § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu a zda své závěry řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logiky, odůvodnil.

8. Do samotného zhodnocení konkrétních okolností případu a aplikace zákonných kritérií obecnými soudy Ústavní soud zásadně není oprávněn vstupovat, ledaže by příslušné závěry bylo možno označit za skutečně extrémní, vymykající se zcela smyslu a účelu dané právní úpravy. Pouhý nesouhlas s tím, jak obecný soud zhodnotil tu kterou okolnost, resp. s tím, že některé z hodnocených skutečností přisoudil menší či naopak větší váhu než skutečnosti jiné, věc do ústavní roviny posunout zásadně nemůže [shodně též nález ze dne 21. 9. 2011

sp. zn.

(N 165/62 SbNU 449)]. Ve výše odkazovaném nálezu

sp. zn.

Ústavní soud zdůraznil, že v systému jednotlivých kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona o odpovědnosti státu za škodu hraje význam předmětu řízení pro poškozeného klíčovou roli (byť je toto kritérium uvedeno v pořadí jako poslední).

9. Ústavní soud na rozdíl od stěžovatele považuje za ústavně souladné závěry městského soudu ohledně významu posuzovaného řízení pro stěžovatele podrobně rozvedené v bodě 25 rozsudku. Byť městský soud posuzované řízení považoval za nepřiměřeně dlouhé, při stanovení výše odškodnění vyšel z nepatrného významu řízení daného typu pro stěžovatele. Přihlížel k tomu, že stěžovatel byl ve správním řízení ohrožen pokutou v bagatelní výši (3 000 Kč), ze spáchání přestupku (překročení nejvyšší dovolené rychlosti) byl uznán vinným a pokuta ve výši 3 000 Kč mu byla také uložena. Vzhledem k zákazu reformationis in peius pak nemohlo jít v řízení před správními soudy o větší částku. Městský soud dále zohlednil, že přestupkové řízení nemůže mít pro pachatele takový význam, jako jiná řízení (např. trestní, opatrovnické, v pracovněprávních sporech, statusových věcech nebo ve věcech týkajících se života a zdraví). Pravomocné shledání viny za přestupek tak sice samo o sobě nevylučuje přiměřené peněžní odškodnění újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, avšak může v některých případech vést k závěru o snížení významu řízení pro účastníka a spolu s dalšími okolnostmi až k závěru o významu nepatrném (usnesení ze dne 5. 3. 2019

sp. zn.

, bod 12). Z pohledu Ústavního soudu dostatečně zdůvodněné snížení odškodnění o 80 % není projevem svévole a přistoupila-li k tomuto snížení další redukce z důvodu projednávání věci na více stupních, není závěr o neposkytnutí finančního zadostiučinění nikterak nepřiměřený.

10. Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, jakým způsobem vedlejší účastnice projevila omluvu za délku řízení. I k této námitce se městský soud vyjádřil (body 28 až 30). Zdůraznil, že vedlejší účastnice projevila svoji vůli srozumitelně a svým projevem chtěla způsobit zamýšlené právní následky. Ve vyjádření k předběžnému projednání nároku ze dne 2. 8. 2022 přiznala nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, konstatovala porušení práva stěžovatele na projednání věci v přiměřené době a poskytla mu omluvu. Byl-li tedy význam posuzovaného řízení pro stěžovatele nepatrný a omluvy ve formě konstatování porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době se mu od vedlejší účastnice dostalo, nelze v rozhodnutí městského soudu spatřovat porušení práva zakotveného v y.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu