Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1559/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Tetera a spol., v. o. s., sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, insolvenční správkyně dlužnice obchodní společnosti CEPO Green3, SE, zastoupené Mgr. Václavem Žaludem, advokátem, sídlem Husova 240/5, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. března 2025 č. j. -92, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Miroslava Slivoníka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením o porušení jejího práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zaručeného d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se v postavení insolvenční správkyně domáhá u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") proti vedlejšímu účastníkovi určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice spočívajícího v platbě dne 1. 3. 2019 ve výši 21 275 000 Kč v jeho prospěch a vydání tohoto ušlého plnění do majetkové podstaty dlužnice. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastník se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě městského soudu učiněné podle , , ve znění pozdějších předpisů, nastala fikce uznání, proto městský soud rozsudkem pro uznání ze dne 12. 6. 2024 č. j. -41 určil, že specifikovaná platba dlužnice je neúčinná vůči jejím věřitelům (I. výrok), uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost uhradit do majetkové podstaty dlužnice částku 21 275 000 Kč (II. výrok) a nahradit náklady řízení a zaplatit soudní poplatek (III. a IV. výrok).

3. Vedlejší účastník napadl rozsudek městského soudu odvoláním s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky k rozhodnutí rozsudkem pro uznání, což odůvodnil celkem šesti skutečnostmi, mimo jiné i proto, že výzva mu byla doručena do datové schránky podnikající fyzické osoby namísto toho, aby mu byla doručena do datové schránky fyzické osoby. Stěžovatelka navrhla odmítnutí odvolání, neboť rozsudek byl vedlejšímu účastníkovi doručen do datové schrány fyzické osoby fikcí 30. 6. 2024, takže odvolání ze dne 17. 9. 2024 bylo podáno opožděně, jelikož rozsudek nabyl právní moci dne 16. 7. 2024. Podle stěžovatelky nelze po soudech požadovat, aby poté, co byly zřízeny ze zákona datové schránky podnikajícím fyzickým osobám, zkoumaly, zda se doručovaná písemnost týká podnikatelské činnosti adresáta nebo nikoliv. Při závěru, že k účinkům doručení rozsudku nedošlo fikcí, bylo by namístě zjišťovat skutkový stav ohledně toho, kdy se vedlejší účastník s napadeným rozsudkem objektivně seznámil, tj. kdykoliv poté, co nastala fikce doručení. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") po zjištění, že rozsudek byl doručen vedlejšímu účastníkovi řádně do datové schránky jeho právního zástupce dne 1. 10. 2024 a odvolání bylo podáno z datové schránky právního zástupce dne 2. 10. 2024, tj. včas, dospěl k závěru, že účinky doručení rozsudku do datové schránky fyzické osoby fikcí nenastaly a odvolání je opodstatněné, neboť městský soud neměl splněny procesní předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, a proto napadeným usnesením zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka připomíná, že ve vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka do rozsudku pro uznání namítla, že "je na místě zjišťovat skutkový stav ohledně toho, kdy se vedlejší účastník s rozsudkem objektivně seznámil například tím, že se přihlásil do datové schránky podnikající fyzické osoby, ve které se rozsudek v danou chvíli nacházel. Mohlo se totiž stát, že se s rozsudkem mohl seznámit kdykoli po nabytí fikce doručení. Takovou otázku lze vyřešit patrně jen dotazem u správce datových schránek. V každém případě je nutné v takovém případě provést dokazování směřující ke zmapování aktivity vedlejšího účastníka v datové schránce podnikající fyzické osoby v období od fikce doručení rozsudku do podání odvolání, má-li se zkoumat, zda bylo odvolání podáno včas." V této souvislosti odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž účinky doručení písemnosti nastanou i jejím doručením do nepříslušné datové schránky téže fyzické osoby, pokud by se do datové schránky přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Podle stěžovatelky vrchní soud opomněl provést jí navržené důkazy, které byly stěžejní pro posouzení, zda bylo podáno odvolání vedlejšího účastníka proti rozsudku pro uznání včas a nezdůvodnil, z jakého důvodu tyto navržené důkazy neprovedl.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní předpoklady řízení vyžadované , což zahrnuje i posouzení, zda ústavní stížnost je přípustná ve smyslu a contrario. V této věci shledal, že tomu tak není, byť ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno napadené usnesení, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 .

6. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje ( téhož zákona).

7. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí, tj. věc se nachází ve fázi řízení před městským soudem poté, co byl jeho původní rozsudek vrchním soudem zrušen. V daném procesním stadiu není Ústavní soud v rámci svéu a stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, povolán k námitkám předestřeným stěžovatelkou v ústavní stížnosti vyvozovat žádné závěry.

8. Pro úplnost je též vhodné uvést, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle , přičemž ani Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení v posuzované věci neshledal. Nejde ani o situaci, v níž by napadené rozhodnutí uzavíralo určitou část řízení, jelikož se věc vrátila soudu prvního stupně k novému projednání, ve kterém může opětovně využít všech svých procesních práv, včetně uplatnění opravných prostředků. Svá práva pak může bránit rovněž podáním nové ústavní stížnosti.

9. Aniž by Ústavní soud jakkoli předjímal výsledek dalšího řízení, konstatuje, že v budoucnu se námitkami stěžovatelky může zabývat, to však pouze za takové procesní situace, za které bude možno ústavní stížnost považovat za přípustnou,

a budou-li splněny zbývající procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

10. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2025

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj