Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1731/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Petra Průchy, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2025 č. j. -144 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. února 2025 č. j. -119, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem posuzovaného případu je spor o výši kompenzace nemajetkové újmy v tzv. kompenzačním řízení "na druhou", tedy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení o kompenzaci nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé (jiné) řízení.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů plyne, že se stěžovatel před civilními soudy domáhal proti vedlejší účastnici řízení zaplacení částky ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, kterou měl utrpět v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. . Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobě vyhověl co do částky 206 989,45 Kč a ve zbytku, tj. co do částky 43 010,55 Kč, žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatele proti zamítavému výroku soudu prvního stupně co do částky 43 010,55 Kč rozhodl napadeným rozsudkem tak, že potvrdil rozhodnutí obvodního soudu.

3. Stěžovatel napadl ústavní stížností v návětí uvedená rozhodnutí v rozsahu výroku, kterým městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu, a zamítavého výroku obvodního soudu. Tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva podle a odst. 3d, jakož i a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tvrzenou neochotou soudů valorizovat základní částku kompenzace za průtahy v řízení. Ta zůstává stejná na základě čtrnáct let starých judikatorních standardů, které byly nastaveny za zcela jiné ekonomické situace, přičemž stěžovatel poukázal na růst cen potravin či růst mezd, včetně platů soudců. To podle stěžovatele vede k diskriminaci poškozených uplatňujících nárok podle Při porušení obecného principu proporcionality. Napadená rozhodnutí stěžovatel dále označil za zmatečná, nepřezkoumatelná, disproporcionální a svévolná. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel upozornil Ústavní soud na probíhající plenární řízení.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatelovy námitky se předně týkají neochoty obecných soudů zvyšovat částku, kterou se odškodňuje nepřiměřená délka řízení a která se od vydání sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu z roku 2011 v zásadě nezměnila. Obsahově obdobné námitky, sepsané týmž právním zástupcem, již Ústavní soud v poslední době posoudil jako zjevně neopodstatněné (např. usnesení ze dne 24. června 2025

sp. zn.

a usnesení tam citovaná). V zájmu stručnosti Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění těchto usnesení.

6. Nadto je třeba zdůraznit, že v nynější věci obecné soudy stěžovateli přiznaly více než 80 % z jím požadované částky. Žalobu zamítly pouze co do částky 43 010,55 Kč. Ta představuje částku bagatelní [srov. ] ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, která v bagatelních věcech v podstatě vylučuje možnost kasačního zásahu Ústavního soudu s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu (např. usnesení ze dne 28. května 2025

sp. zn.

, bod 13). Taková pochybení však Ústavní soud v tomto případu neshledal.

7. Co se týče dalších námitek vztahujících se k hodnocení jednotlivých kritérií podle , tyto představují pouhou polemiku s jejich posouzením obecnými soudy. Ústavní soud ani zde neshledal vady dosahující protiústavní intenzity.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu