Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1717/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce Jana Wintra a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti Mgr. Zdeňky Urbanové-Huńczak, zastoupené Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, sídlem Gorkého 658/15, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2025 č. j. -285, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2024 č. j. -266 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 19. července 2023 č. j. -232, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem posuzovaného případu je vyloučení stěžovatelky z bytového družstva.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatelka v řízení před civilními soudy domáhala určení, že je členkou Bytového družstva X, neboť jí rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva nebylo řádně doručeno. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci její žalobu zamítl. Jeho rozsudek k odvolání stěžovatelky potvrdil Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"). Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná. Účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen ""). Stěžovatelka nejprve vysvětlila, že dlouhodobě pobývá v Polsku a její doručovací adresa tam byla schválena členskou schůzí družstva, které tuto praxi respektovalo. Všechny písemnosti zaslané do Polska údajně řádně převzala, avšak žádná neobsahovala ani zmínku o vyloučení. Přístup družstva, které rozhodnutí o jejím vyloučení cíleně zaslalo v době covidu na adresu v České republice, je podle stěžovatelky šikanózní, rozporný s dobrými mravy a představuje zneužití práva, které vedlo ke ztrátě jejího obydlí a majetku. Dále uvedla, že obecné soudy rozhodly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Založily své závěry na adresách zapsaných v seznamu členů, který ovšem stěžovatelka podle svých slov není schopná ovlivnit. Konečně se ohradila proti požadavku vrchního soudu na doplnění tvrzení ohledně dobrých mravů a poukázala na ústavní zákaz překvapivých rozhodnutí.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry obecných soudů. Stěžovatelčiny námitky již ale byly vypořádány v předchozích rozhodnutích. Obecné soudy se zabývaly otázkou, zda proces směřující k vyloučení členky z bytového družstva proběhl v souladu se zákonnými pravidly. Na základě rozsáhlého dokazování dospěly k závěru, že rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva bylo stěžovatelce doručeno řádně a v souladu s právními předpisy i stanovami družstva. Obecné soudy poukázaly na čl. 17 odst. 4 družstva, podle něhož výstraha a rozhodnutí o vyloučení musí být členovi družstva doručeno do vlastních rukou na adresu v členské evidenci. Soudy konstatovaly, že stěžovatelčinou adresou v členské evidenci byla adresa v České republice, jež byla více než sedm let v seznamu členů uváděna a ve vztahu ke stěžovatelce používána pro doručování bez jakékoliv změny či žádosti o změnu. Ústavní soud na těchto závěrech neshledává nic protiústavního. I námitku rozporu s dobrými mravy obecné soudy nezbytným způsobem vypořádaly (bod 20 napadeného rozsudku vrchního soudu) a Ústavní soud neshledal, že by jejich rozhodnutí byla překvapivá ve smyslu judikatury Ústavního soudu [např. nález Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012

sp. zn.

(N 8/64 SbNU 77)].

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu