Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1850/25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky D. P., zastoupené JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem, sídlem Národní třída 300/24, Hodonín, proti části výroku trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. května 2025 č. j. -117, jímž byla stěžovatelka se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, za účasti Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníka řízení, takto:

I. Trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. května 2025 č. j. -117, v části výroku, jímž byla stěžovatelka odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, bylo porušeno ústavně zaručené základní právo podle d.II. Návrh stěžovatelky na zrušení části výroku trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. května 2025 č. j. -117, jímž byla stěžovatelka odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedené výrokové části trestního příkazu, kterou byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvádí, že touto výrokovou částí bylo porušeno právo zaručené d.

2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") sp. zn. se podává, že H. Č. (dále jen "odsouzená") byla uznána vinnou trestním příkazem okresního soudu ze dne 5. 5. 2025 přečinem podvodu a přečinem krádeže, jichž se dopustila vůči stěžovatelce - poškozené (přečin podvodu) a vůči obchodní společnosti A. (dále jen "obchodní společnost"). Za to byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání 15 měsíců s tím, že jí bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradila způsobenou škodu. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byly stěžovatelka a obchodní společnost odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento postup vůči poškozeným okresní soud neodůvodnil.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jako poškozená se řádně připojila se svým nárokem na náhradu škody. Jí v trestním řízení uplatňovaná náhrada škody nesplňuje ani jednu z kategorií pohledávek uvedených v . Na podporu své argumentace odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021 sp. zn. . Postup okresního soudu rovněž neodpovídá povinnosti orgánů činných v trestním řízení umožnit poškozenému v každé fázi trestního řízení plné uplatnění práv ve smyslu § 2 odst. 15 trestního řádu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Průběh řízení před Ústavním soudem

5. Soudkyně zpravodajka podle zaslala ústavní stížnost účastníkovi řízení a vedlejším účastníkům k vyjádření.

6. Okresní soud ve svém vyjádření uvedl, že se seznámil se stavem insolvenčního řízení odsouzené, které v době vydání trestního příkazu stále probíhalo. Konfrontoval toto zjištění s a týkajícími se účinků rozhodnutí o úpadku. Konstatoval, že adhezní řízení nespadá pod výjimky uvedené v , a proto se na něj vztahuje režim , podle kterého nelze po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku rozhodnout o pohledávkách týkajících se majetkové podstaty. Výjimku představují pouze pohledávky na náhradu škody způsobené trestným činem, pokud byl v trestním řízení zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. V dané věci takto majetek odsouzené zajištěn nebyl, proto byla stěžovatelka i obchodní společnost jako další poškozená odkázána na občanskoprávní řízení. K námitce stěžovatelky ohledně absence odůvodnění rozhodnutí o náhradě škody okresní soud uvedl, že trestní řád neukládá soudu povinnost pořizovat do spisu podklady pro vydávání trestního příkazu, což je v souladu i se smyslem této právní úpravy umožňující vydat trestní příkaz mimo hlavní líčení.

7. H. Č., obchodní společnost ani Okresní státní zastupitelství v Hodoníně se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřily a v souladu s poučením jim daným Ústavní soud vycházel z toho, že se postavení vedlejšího účastníka vzdaly.

8. Ústavní soud zaslal vyjádření okresního soudu stěžovatelce na vědomí, která práva repliky nevyužila.

9. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci (srov. ).

V.

Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [ , písm. d) y]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.

11. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zdůrazňuje povinnost ochrany práv poškozených a obětí trestných činů. Trestní soudy mají povinnost svým postupem usilovat o naplnění podmínek pro přiznání náhrady újmy již v adhezním řízení. Platí totiž, že stát má ústavní povinnost vytvořit co možná nejefektivnější systém procesních institutů sloužících k náhradě újmy způsobené trestnou činností (srov. nález ze dne 26. 6. 2023

sp. zn.

).

12. Ústavní soud vztahuje na adhezní řízení právo poškozeného na soudní ochranu podle y [nález ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

(N 148/82 SbNU 357)]. Adhezní trestní řízení ve své podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, v němž by jinak poškozený uplatňoval nárok na náhradu škody. Výrok trestního soudu, jímž se podle § 228 odst. 1 trestního řádu přiznává nárok poškozeného na náhradu škody vůči odsouzenému, je exekučním titulem a musí snést test ústavnosti jako kterékoli jiné meritorní rozhodnutí soudu. Trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodnění svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních. Ve své judikatuře Ústavní soud připustil i možné porušení práva na rovnost v řízení podle y, jestliže se trestní řízení koncentruje toliko na obviněného, zatímco poškozený je ignorován [srov. nález ze dne 9. 10. 2012

sp. zn.

(N 170/67 SbNU 83)]. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017

sp. zn.

nelze postavení poškozeného redukovat na (byť zpravidla významný) pramen důkazu a na subjekt, jemuž až sekundárně má v trestním řízení být usnadněno vyrovnání jeho majetkoprávních nároků vzniklých v přímé souvislosti se spácháním trestného činu vůči pachateli. Postavení poškozeného v trestním řízení není "doplňkové".

13. Možnosti odkázat poškozeného s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních nelze nadužívat, neboť pak by institut uplatnění nároku na náhradu škody (újmy) v trestním řízení pozbyl svého smyslu (viz usnesení ze dne 1. 12. 2011

sp. zn.

). Nespravedlivé rozhodnutí, a tím spíše "nerozhodnutí" o nárocích poškozeného, umocňuje primární újmu způsobenou trestným činem. Náprava újmy obětí trestné činnosti dle judikatury Ústavního soudu souvisí s veřejnoprávní povinností státu objasnit trestnou činnost zasahující ústavní práva a zajistit oběti přiměřenou ochranu před jejím opakováním [srov. nálezy ze dne 19. 2. 2015

sp. zn.

(N 38/76 SbNU 515) nebo ze dne 9. 8. 2016

sp. zn.

(N 151/82 SbNU 385)]. Nesplněním této povinnosti vzniká tzv. druhotná újma, která v oblastech chráněných u zakládá porušení základních práv a svobod obětí, které bude zpravidla představovat důvod pro zásah Ústavního soudu.

14. Adhezní řízení se přitom nenachází mimo ústavní rámec pravidel práva na soudní ochranu. Postupem obecného soudu může nepochybně dojít k takovému porušení základních práv a svobod poškozených, které bude vyžadovat zásah Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 15. 12. 2015

sp. zn.

(N 214/79 SbNU 443). Řádné rozhodování v adhezním řízení je dle Ústavního soudu neodmyslitelnou součástí naplnění účelu trestního řízení (srov. § 1 odst. 1 trestního řádu), kterým je rovněž ochrana práv poškozeného (srov. k tomu též nález ze dne 7. 1. 2025

sp. zn.

).

15. V uvedeném kontextu pak odůvodnění trestního příkazu okresního soudu nemůže obstát. Ústavní soud si je vědom toho, že trestní příkaz ani v rozhodnutí o uplatněné náhradě škody nemusí být podrobněji odůvodněn. Na druhou stranu, pokud jakékoliv odůvodnění rozhodnutí soudu o uplatněném nároku na náhradu škody chybí, může být tím vyvolané porušení ústavně zaručených práv o to závažnější, pokud je i z pohledu základních pravidel plynoucích z výše citované judikatury Ústavního soudu zjevně nesprávné.

16. Ústavní soud z vyžádaného spisu ověřil, že stěžovatelka se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu jí způsobené škody. Z napadeného rozhodnutí, ani z vyžádaného spisového materiálu, neplyne důvod, proč okresní soud stěžovatelce alespoň částečně požadovanou náhradu škody nepřiznal v adhezním řízení, přestože takový postup má přednost před odkázáním poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.

17. V této souvislosti Ústavní soud nepřehlédl vyjádření okresního soudu, že přiznání náhrady škody v trestním řízení má bránit insolvenční řízení. Insolvenční soud schválil oddlužení odsouzené již v roce 2023. Stěžovatelka se v adhezním řízení domáhala náhrady škody způsobené jí odsouzenou v roce 2024, tedy až po rozhodnutí o schválení oddlužení a po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávky stěžovatelky do insolvenčního řízení. Odkazovaný zakazuje rozhodovat mimo insolvenční řízení pouze o pohledávkách, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pohledávka stěžovatelky však nespadá pod žádnou z těchto kategorií, neboť nemohla být uplatněna přihláškou. Na nárok uplatňovaný stěžovatelkou v adhezním řízení proto nelze vztahovat účinky vyloučení uspokojení pohledávek ve smyslu insolvenčního (srov. k tomu v širších souvislostech například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. ). Uvedený závěr podporuje i odborná literatura [srov. k tomu též komentář BŘESKA, V. . In: KOZÁK, J., BROŽ, J., STANISLAV, A., STRNAD, Z., ZRŮST, L., ŽIŽLAVSKÝ, M. a kol. : Komentář. (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2025-9-2)].

18. V nyní posuzovaném případě okresní soud nenaplnil jeden z dílčích účelů trestního řízení tím, že stěžovatelce jako poškozené neumožnil v trestním řízení vyrovnání jejích majetkoprávních nároků vzniklých v přímé souvislosti se spácháním trestného činu vůči pachateli, ačkoliv mohl. Neodčinil tak dostatečně (v mezích, které mu umožňuje a postupem, který mu trestní řád ukládá) stěžovatelku a tím porušil základní práva trestnou činností poškozené stěžovatelky.

19. Napadeným rozhodnutím okresního soudu (trestním příkazem) proto bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené y. Ústavní soud nicméně nepřistoupil ke kasaci napadeného trestního příkazu podle z důvodu ochrany práv odsouzené, jíž právní mocí trestního příkazu počala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení, a zásah do jejich práv by v tomto případě byl nepřiměřený, jelikož stěžovatelka se může svých nároků efektivně domoci v řízení občanskoprávním.

20. Ústavní soud z výše uvedených důvodů podle ústavní stížnosti vyhověl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. října 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu