Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 29/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Petry Spilkové, právně zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2024 č. j. -107, a výroku I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. února 2024 č. j. -67, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Ing. arch. Lukáše Janáče a Lucie Janáčové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených výroků rozhodnutí, a to s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných a d.

2. V řízení před obecnými soudy šlo o žalobu vedlejších účastníků proti stěžovatelce na zaplacení částky 125 442 Kč s příslušenstvím, která činí bezdůvodné obohacení stěžovatelky. Vedlejší účastníci mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl ve výši id. 2/3 na nemovitostech specifikovaných v žalobě, stěžovatelka je vlastníkem příslušných nemovitostí se spoluvlastnickým podílem ve výši id. 1/3. Stěžovatelka však dle tvrzení v žalobě užívá prostory nad rámec svého spoluvlastnického podílu a obohacuje se tak. Vedlejší účastníci požadovali žalobou bezdůvodné obohacení od listopadu 2021 do července 2022.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 2. 2024 č. j. -67, bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejším účastníkům částku 25 023,60 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 100 418,40 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III). Obvodní soud uvedl, že dohoda spoluvlastníků o užívání nemovitosti byla změněna rozhodnutím vedlejších účastníků jako většinových spoluvlastníků dne 8. 6. 2022, kdy bylo rozhodnuto o rozsahu nadužívání společné věci a výši úplaty za toto nadužívání náležející. Od tohoto data byla vypočtena výše bezdůvodného obohacení stěžovatelky. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil výrok I rozsudku obvodního soudu (výrok I), ale ve výrocích II a III rozsudek obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Pokud jde o výrok I rozsudku obvodního soudu, městský soud se ztotožnil s právním posouzením věci obvodním soudem.

4. Proti výroku I rozsudku obvodního soudu a výroku I rozsudku městského soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, ve které tvrdí, že soudy porušily princip pacta sunt servanda, když dovodily, že závazek zavazující spoluvlastníky z dohody o užívání nemovitosti je možno změnit jednostranným rozhodnutím většinového vlastníka. Napadená rozhodnutí jsou překvapivá a jsou projevem nerespektování konstantní judikatury, ze které vyplývá, že dohoda mezi spoluvlastníky o užívání nemovitosti přechází v rámci převodu spoluvlastnického podílu na nabyvatele a nabyvatel je touto dohodou vázán.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla rozhodnutí, jejichž výroky jsou napadeny, vydána, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnost i napadené výroky rozsudků a dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Stěžovatelka napadá závěry soudů, které se týkají částky 25 023,60 Kč s příslušenstvím. Předmětem ústavní stížnosti je tedy peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

, body 29 až 33). Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadených rozhodnutí zásadní. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů (usnesení ze dne 24. 1. 2024

sp. zn.

). To neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (nález ze dne 11. 12. 2020

sp. zn.

). Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovatelce, aby vysvětlila, proč má její případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr (nález ze dne 6. 4. 2021

sp. zn.

).

7. Z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelka si je vědoma bagatelnosti částky, jíž se její stížnost týká, nicméně z hlediska konkrétní argumentace neuvádí žádné okolnosti, které by posuzované věci dodávaly potřebný ústavněprávní rozměr. Stěžovatelka v podstatě pokračuje v argumentaci, kterou přednesla před obecnými soudy, a se kterou se tyto již vypořádaly. Ústavněprávní rozměr v posuzované věci neshledal ani Ústavní soud. Lze tak pouze konstatovat, že obvodní soud přesvědčivě vysvětlil, z čeho dovodil, že ke konkrétnímu datu došlo ke změně dohody o užívání nemovitosti a proč je tedy od tohoto data třeba vypočítat částku bezdůvodného obohacení, kterou je stěžovatelka povinna zaplatit vedlejším účastníkům.

8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu