Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2221/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Zbyňka Semeráda, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. -347, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. 12. 2023, č. j. -310, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 8. 2023, č. j. -270, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Předcházející řízení a argumentace v ústavní stížnosti

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle d.

2. V záhlaví specifikovaným usnesením Okresního soudu v Chrudimi byl návrh stěžovatele na zastavení exekuce pro neplatnost exekučního titulu, kterou vede soudní exekutor JUDr. Milan Usnul na základě pověření od Okresního soudu v Chrudimi ze dne 16. 9. 2021, č. j. -28, zamítnut. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích specifikovaným v záhlaví pak krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud posléze řízení o dovolání stěžovatele zastavil podle , (""), neboť zjistil, že oprávněná společnost byla ex offo vymazána z obchodního rejstříku Slovenské republiky již dne 25. 8. 2023, čímž došlo k jejímu zrušení bez právního nástupce. Fakticky tak oprávněná společnost pozbyla způsobilosti být účastníkem řízení z důvodu zrušení a výmazu z obchodního rejstříku, a to dokonce již před podáním dovolání. Postup Nejvyššího soudu podle ve spojení s přitom nepřicházel v úvahu.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá veškerá rozhodnutí obecných soudů. Exekuční titul, kterým je rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, je podle něj technickým falzifikátem, což se před obecnými soudy snažil prokázat. Stěžovatel podal řádné a včasné dovolání a má za to, že je Nejvyšší soud měl projednat. Upozorňuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2025

sp. zn.

, vydané ve věci stěžovatele, kde jej tento soud v oblasti námitek proti exekučnímu titulu de facto odkazuje na probíhající exekuční řízení a institut zastavení exekuce.

II.

Posouzení ústavní stížnosti

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je zčásti přípustná.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y).

6. V rozsahu napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud postupoval správně, pokud řízení o dovolání zastavil pro nedostatek podmínek řízení. Odpovídá to ustálené judikatuře k probíhajícím soudním sporům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2016 sp. zn. a tam citovaná rozhodnutí). Protože došlo k zániku oprávněného bez právního nástupce, postup podle ve spojení s nepřicházel v exekučním řízení o zastavení exekuce pro neplatnost exekučního titulu v úvahu.

7. V obecné rovině je zastavení exekuce namístě tehdy, jestliže exekuce neměla být vedena nikdy, nebo původně vedena být měla, ale důvod pro její vedení dodatečně zanikl. Pokud oprávněný (fyzická osoba) v exekuci zemře a nemá právního nástupce, exekuce pro něj fakticky zaniká. Obdobné platí i pro zánik právnické osoby výmazem z obchodního rejstříku.

8. Jestliže výmazem z rejstříku obchodních společností zanikl původní oprávněný bez právního nástupce, nemůže za něj odpovídající procesní úkon v exekučním řízení učinit nikdo jiný a jde o důvod k zastavení exekučního řízení podle věta prvá (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. ).

9. Ústavní soud se seznámil taktéž s namítaným usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2025

sp. zn.

, vydaným ve věci stěžovatele po zastavení řízení Nejvyšším soudem v nyní napadeném usnesení. Zdůrazňuje, že v době předešlého rozhodování Ústavního soudu bylo řízení v nyní posuzované věci již pravomocně skončeno. Ústavní soud připomíná, že závazné pro všechny orgány a osoby jsou toliko nálezy Ústavního soudu, tedy nikoliv usnesení (y). Jestliže však stěžovatel usnesení

sp. zn.

interpretuje tak, že jej Ústavní soud odkázal na institut zastavení exekuce, pak se s tímto závěrem rozhodující senát Ústavního soudu v posuzované věci ztotožňuje. Není přitom pravdou, že se stěžovateli po předchozím rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

nikdy nedostane možnosti exekuční řízení zastavit či že se navzdory poučení Ústavním soudem nachází v patové situaci.

10. V nyní posuzované věci byl oprávněný před soudem prvního stupně ještě aktivní a vyjádřil nesouhlas se zastavením exekuce. K zániku oprávněného došlo před podáním dovolání a Nejvyššímu soudu, který se o nedostatku podmínek řízení dozvěděl, nezbylo než řízení zastavit (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Pro stěžovatele je podstatné, že je třeba nově iniciovat zastavení z jiného, relativně samostatného důvodu.

11. Pokud soudní exekutor nebude postupovat sám (či tak již neučinil), je v případě zániku oprávněného obecně možné podat soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce a vyčkat na uplynutí zákonných lhůt pro jinak předvídanou reakci soudního exekutora [fakticky tedy vyčkat na fikci souhlasu se zastavením podle , zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Podle citovaného ustanovení platí, že pokud se oprávněný nevyjádří k návrhu povinného na zastavení exekuce, jeho souhlas se zastavením se považuje po uplynutí lhůty k vyjádření za daný. To znamená, že exekutor exekuci v souladu s tímto ustanovením zastaví, aniž by materiálně přezkoumával důvod tvrzený povinným stěžovatelem. Skutečnost, že ten, kdo oprávnění exekuci vymáhat již neexistuje a nemá právní nástupnictví, je soudnímu exekutorovi bezpochyby známa (a stěžovatel před Ústavním soudem nespecifikoval ani petitem nenapadl například liknavý postup soudního exekutora v exekučním řízení po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu). Stěžovatel je po celou dobu řízení před obecnými soudy zastoupen, a o dalším postupu tak bude právním zástupcem poučen.

12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatele s ohledem na veškerou argumentaci v ústavní stížnosti, proto dospěl k závěru, že jde v rozsahu stížnosti směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o návrh zjevně neopodstatněný, který odmítl podle ; v rozsahu napadených rozhodnutí nižších soudů jde o nepřípustný návrh podle , neboť dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu nebylo věcně přezkoumáno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu