Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1133/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavních stížnostech stěžovatele A, rodinný nadační fond, sídlem Havlíčkova 1754, Frýdlant nad Ostravicí, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. -13974, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2024 č. j. -13532, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2025 č. j. -13970 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2024 č. j. -13520, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Ostravě, České republiky - Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj a B, rodinný nadační fond, sídlem Junácká 1305/94, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavními stížnostmi podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do práva na soudní ochranu podle d (dále jen "") a do práva na ochranu majetku podle y. Ústavní soud usnesením ze dne 30. 4. 2025

sp. zn.

,

rozhodl o spojení obou věcí stěžovatelky ke společnému řízení pod

sp. zn.

.

2. Z odůvodnění ústavních stížností a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 9. 2024 č. j. -13532 bylo podle § 79g odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění podílů stěžovatele a nadačního fondu B, rodinný nadační fond, v obchodních korporacích konkretizovaných ve výroku usnesení. Usnesením krajského soudu z téhož dne č. j. -13520 byly podle § 79g odst. 1 trestního řádu zajištěny nemovitosti a podíly z nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele konkretizované ve výroku usnesení.

3. Podíly v obchodních korporacích a nemovitosti byly zajištěny jako náhradní hodnota za výnosy z trestné činnosti v souvislosti s trestní věcí vedenou u krajského soudu pod sp. zn. . V uvedené trestní věci jsou trestně stíháni obžalovaní R. Č., M. W., P. Č. a obchodní společnosti X "v likvidaci" a Y pro jednání kvalifikované jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 3 písm. a) spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle (všichni obžalovaní), zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle alinea první, alinea druhá, odst. 2 (obžalovaný R. Č.) a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle alinea druhá (obžalovaní M. W., P. Č., X "v likvidaci", Y). Zajištění se podle napadených usnesení vztahuje na majetek až do aktuálně vyčíslené výše rozsahu zkrácené daně, tedy do výše částky 155 478 543,53 Kč.

4. Proti rozhodnutí krajského soudu o zajištění nemovitostí a podílů v obchodních korporacích se stěžovatel bránil stížnostmi, které v obou případech Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") nyní napadenými usneseními zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Vrchní soud označil námitky stěžovatele za nedůvodné a poukázal na to, že k závěru o tom, že určité věci jsou výnosem z trestné činnosti, potažmo náhradní hodnotou za tento výnos, postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti. Takový závěr nemůže být konečný a v daném stádiu řízení nemusí být ani hodnověrný. Krajský soud se podle něj v obou případech zabýval všemi pro rozhodnutí podstatnými skutečnostmi. Neopomněl přitom poukázat na časové souvislosti mezi pácháním projednávané trestné činnosti, založením rodinných nadačních fondů a převáděním majetku do jejich vlastnictví. Uvedené podle názoru vrchního soudu zakládá důvodnou pochybnost o tom, zda ze strany obžalovaných nešlo o účelové vyvedení majetku získaného přinejmenším zčásti za výnosy z trestné činnosti tak, aby byly mimo dispozici orgánů činných v trestním řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel se domnívá, že vrchní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť nepřihlédl ke svému dříve vydanému rozhodnutí v téže věci, v důsledku čehož posoudil případ stěžovatele svévolně a v rozporu se svým vlastním dříve formulovaným právním názorem. Vrchní soud nezvážil podstatné okolnosti věci a nevypořádal se s námitkami stěžovatele, jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

6. Obecné soudy nedoložily splnění zákonných podmínek zajištění náhradní hodnoty. Jako náhradní hodnotu lze zajistit pouze majetek osoby, která v minulosti disponovala s výnosem z trestné činnosti, takového výnosu se sama svým jednáním zbavila a v době rozhodování o zajištění již takovým výnosem nedisponuje. Soudy nemají oprávnění rozhodnout o zajištění náhradní hodnoty u osoby odlišné od pachatele, aniž by se jakkoliv věnovaly tomu, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takový postup, k čemuž došlo v jeho případě. Stěžovatel poukazuje na to, že v původním rozhodnutí o návrhu na zajištění nároku poškozené krajský soud tomuto návrhu nevyhověl a svůj názor změnil až v návaznosti na kasační rozhodnutí vrchního soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

8. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů (y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

9. Použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí majetkových hodnot majiteli, ale omezení dispozičního práva s nimi. Cílem sledovaným právní úpravou je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. nález ze dne 2. 12. 2013

sp. zn.

(N 206/71 SbNU 429), usnesení ze dne 15. 1. 2015

sp. zn.

, ze dne 1. 7. 2004

sp. zn.

, ze dne 11. 3. 2004

sp. zn.

a další]. Při přezkumu rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení týkajících se zajištění majetkových hodnot vychází Ústavní soud z toho, že zajištění je sice opatřením pouze dočasným, přesto zasahuje do ústavně zaručených práv vlastníků věcí, zejména do práva na ochranu vlastnictví (y). Jsou to přitom v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost (resp. zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů.

10. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil základní kritéria pro posouzení ústavní konformity zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (y), musí být vydáno příslušným orgánem (, y) a nemůže být projevem svévole (y a a 3y). Jsou-li tyto požadavky dodrženy a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem ochrany základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku dotčené osoby za neústavní zásah do jejích vlastnických práv [srov. nálezy ze dne 20. 10. 2015

sp. zn.

(N 187/79 SbNU 121), ze dne 30. 8. 2021

sp. zn.

(N 151/107 SbNU 266), ze dne 13. 3. 2024

sp. zn.

].

11. K posouzení, zda jsou naplněna shora naznačená kritéria, jsou v prvé řadě povolány orgány činné v trestním řízení, zejména obecné soudy. Mají-li soudy dostát požadavkům kladeným na ně ústavními předpisy, musí při svém rozhodování o otázkách týkajících se zajištění majetku respektovat garance a násl.y, které dotčenému subjektu zaručují právo na soudní ochranu. Z hlediska práva na soudní ochranu je podstatné, aby rozhodnutí týkající se zajištění bylo dostatečně odůvodněno.

12. V nyní posuzované věci obecné soudy rozhodly o zajištění nemovitostí a podílů v obchodních korporacích jako náhradní hodnoty z výnosů z trestné činnosti. Zákonným podkladem pro takové rozhodnutí je § 79g trestního řádu. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, v trestním řízení se nepodařilo zajistit výnos z trestné činnosti, a to zejména z toho důvodu, že s ohledem na generický charakter peněz mohlo dojít v průběhu času k jejich spotřebování, přeměně na jiné hodnoty, smísení či ukrytí. Soudy obou stupňů jak ve vztahu k nemovitostem stěžovatele, tak ve vztahu k jeho podílům na obchodních korporacích dostatečně odůvodnily vyšší stupeň pravděpodobnosti potřebný k dosažení závěru o tom, že výnosy ze stíhané trestné činnosti mohly být účelově převáděny na stěžovatele, přičemž poukázaly na personální propojenost mezi obžalovanými a stěžovatelem, ale také obchodními korporacemi, v nichž má stěžovatel obchodní podíly. Soudy přihlédly k charakteru páchané trestné činnosti, časovým souvislostem mezi jejím pácháním a založením rodinných nadačních fondů a převáděním majetku do jejich vlastnictví, přičemž poukázaly i na odposlechy v trestním řízení, které naznačují, že konkrétní osoby z okruhu vedení stíhaných právnických osob vnímaly ještě před zahájením trestního stíhání "zájem příslušných orgánů o dění v konglomerátu firem, jejichž činnost je předmětem aktuálního trestního řízení". Obecné soudy rovněž v obou posuzovaných věcech dostatečně odůvodnily přiměřenost zajištění a řádně se zabývaly všemi argumenty, které stěžovatel v řízení předkládal.

13. Podle Ústavního soudu obecné soudy ústavně souladně odůvodnily naplnění podmínek § 79g trestního řádu, s námitkami stěžovatele se dostatečně vypořádaly a nezatížily svá rozhodnutí prvkem svévole ani jinou vadou dosahující ústavněprávní roviny. Pakliže obecné soudy dostatečně vysvětlily své závěry (založené na vysoké míře pravděpodobnosti) o tom, že na stěžovatele mohly být účelově převáděny výnosy z trestné činnosti, nelze akceptovat jeho námitku, že nemůže být považován za "osobu, která měla povinnost strpět zajištění původní věci" ve smyslu uvedeného ustanovení. Rozhodnutí o zajištění mají zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nejsou projevem svévole, Ústavní soud proto neshledal důvod pro svůj kasační zásah.

14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle a ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrhy zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu