Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2138/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -3699 ze dne 13. června 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -3671 ze dne 13. května 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a 5 a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) a pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle alinea první, odst. 4 písm. b) , resp. že na něj pro tyto trestné činy byla podána obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 26. června 2024, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 30. července 2024 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu; vazba byla následně prodlužována.

3. Napadeným usnesením městského soudu byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby a bylo podle § 72 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu a o nepřijetí jeho písemného slibu.

4. Stěžovatel proti napadenému usnesení městského soudu podal stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

5. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že ve svých rozhodnutích recyklují totožné abstraktní vazební důvody a nezohledňují vysoké nároky na přesvědčivé a logické odůvodnění, a to i ve vztahu k tzv. doktríně zesílených důvodů. V reakci na důvody, z nichž obecné soudy dovodily existenci podmínek pro další trvání vazby, namítá, že nemajetnost a absence zaměstnání nemohou představovat důvody pro vzetí do vazby a ponechání v ní, resp. že z těchto skutečností nelze bez dalšího dovozovat, že jeho jediným zdrojem obživy má být trestná činnost. Odmítá závěr obecných soudů o tom, že si dlouhodobě obstarává prostředky pro zajištění životních potřeb trestnou činností, pro takový závěr trestní spis podle něj neobsahuje žádné, byť jen nepřímé důkazy. Závěry obecných soudů považuje za rozporné s nálezem

sp. zn.

ze dne 29. listopadu 2023.

6. V návaznosti na argument obecných soudů, založený na tom, že 6. října 2023 byl vyslýchán jako svědek v jiné trestní věci a konfrontován s tím, že s další osobou měl zakoupit 4 kg kokainu, stěžovatel namítá, že se obecné soudy nezabývaly tím, proč s ním nebylo zahájeno trestní řízení. Tvrdí, že závěr obecných soudů o rozsáhlé síti odběratelsko-dodavatelských vztahů nemá oporu v žádném z provedených důkazů. Má za to, že se obecné soudy nezabývaly tím, zda nedošlo k oslabení původních vazebních důvodů.

7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady řízení.

8. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nepředstavuje další instanci v systému trestního soudnictví. Ústavní soud zasahuje zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s principy vyplývajícími z ústavního pořádku. O takovou situaci se zde ale nejedná.

9. Ústavní soud nesdílí stěžovatelův názor, že obecné soudy dovodily naplnění podmínek pro další trvání vazby na základě abstraktních a důkazně nepodložených důvodů. Odkazuje k tomu na body 9 napadených usnesení, kde jsou přehledně prezentovány relevantní důvody dalšího trvání předstižné vazby.

10. Soudy uváděné argumenty je třeba vnímat v jejich vzájemné spojitosti, nikoli izolovaně, jak to činí stěžovatel. Stěžovatelova absence legálního zdroje příjmu či skutečnost, že měl (podle aktuálně projednávaného obvinění) páchat drogovou trestnou činnost poté, co byl vyslýchán v jiné trestní věci drogového charakteru, by jistě samy o sobě nepostačovaly k prokázání důvodů předstižné vazby. Jejich kombinace a spojení s dalšími důvody (včetně těch, které stěžovatel v ústavní stížnosti opomíjí, jako byla zjištění vyplývající z výslechů svědků J. Ř. a P. P.) však již z hlediska Ústavního soudu představují dostatečný podklad pro závěr o přetrvávající existenci důvodů předstižné vazby.

11. Jestliže stěžovatel tvrdí, že závěr obecných soudů o rozsáhlé síti odběratelsko-dodavatelských vztahů (souvisejících se stíhanou drogovou trestnou činností) nemá oporu v žádném z provedených důkazů, pomíjí, že městský soud založil závěr na záznamech telekomunikačního provozu a výsledcích sledování osob a věcí. Obecné soudy nedovodily existenci důvodu předstižné vazby ze stěžovatelovy trestní minulosti či z jeho závislosti na návykových látkách, takže se jejich rozhodnutí nemohla dostat do kolize se závěry vyplývajícími z nálezu

sp. zn.

ze dne 29. listopadu 2023, na nějž stěžovatel odkazuje.

12. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani stěžovatelovu tvrzení, že se obecné soudy nezabývaly tím, zda nedošlo k oslabení původních vazebních důvodů. Vrchní soud v bodě 7 napadeného usnesení výslovně konstatoval, že vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu je i nadále dán a ani plynutím času se nezměnil, resp. neoslabil natolik, aby jej bylo možno nahradit jiným vhodným opatřením. Ústavní soud rovněž připomíná, že z tzv. doktríny zesílených důvodů, na kterou stěžovatel odkazuje, vyplývá povinnost obecných soudů při rozhodování o dalším trvání vazby vysvětlit, proč je trvání vazby i nadále nezbytné, přičemž důvody, které postačovaly pro vzetí do vazby, mohou, ale nutně nemusí postačovat pro její další prodlužování [srov. např. nálezy

sp. zn.

ze dne 18. března 2014 (N 37/72 SbNU 419),

sp. zn.

ze dne 16. září 2014 (N 170/74 SbNU 469) či usnesení

sp. zn.

ze dne 25. března 2015]. Není tedy nezbytné, aby soudy při prodlužování vazby uváděly nové okolnosti potvrzující důvodnost vazby. Jinak řečeno, jestliže již skutečnosti, o které bylo opřeno původní rozhodnutí o vzetí do vazby, prokazovaly existenci vazebních důvodů ve vyšší intenzitě, mohou tytéž skutečnosti legitimně odůvodňovat i potřebu dalšího trvání vazby, tj. při rozhodování o jejím prodloužení, resp. při rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. srpna 2023 či

sp. zn.

ze dne 8. ledna 2025).

13. Podle Ústavního soudu obecné soudy v posuzované věci nepostupovaly v rozporu s doktrínou zesílených důvodů. Z kombinace skutečností, na které obecné soudy poukazovaly, lze dovodit naplnění důvodů předstižné vazby ve značné intenzitě, takže Ústavní soud neshledal potřebu zpochybňovat závěr obecných soudů o tom, že tyto důvody přetrvávají i v současnosti.

14. Ústavní soud uzavírá, že napadená usnesení jsou dostatečně a racionálně odůvodněna. Závěr o přetrvávající existenci důvodů předstižné vazby obecné soudy dovodily ústavněprávně souladným způsobem.

15. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 13. srpna 2025

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu