Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2185/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. Kateřinou Douchovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jiráskovo náměstí 6, Praha 2, proti části výroku I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. dubna 2025 č. j -596 a proti výroku I a II rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. května 2024 č. j. -458, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a nezletilého M. K. a V. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroků I a II rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, kterými bylo rozhodnuto, že se nezletilý vedlejší účastník svěřuje do péče otce (druhého vedlejšího účastníka), a že stěžovatelka je povinna přispívat na výživu nezletilého měsíčně částkou ve výši 3 000 Kč s účinností od 1. 3. 2024. Stěžovatelka dále napadá část výroku I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to v rozsahu, v němž krajský soud potvrdil uvedené výroky okresního soudu.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve popisuje skutkový stav věci. Poukazuje na agresivní a násilnické chování nezletilého celkově, jakož i vůči stěžovatelce, které je prý důsledkem přístupu otce. Otec je podle stěžovatelky proti ní a její rodině negativně zaměřen. Soudy se prý nezabývaly tím, zda matka souhlasila se svěřením nezletilého do péče otce pod tíhou synova chování k ní a její rodině. Protiústavnost napadených rozhodnutí spatřuje stěžovatelka v tom, že ani jeden ze soudů neprovedl stěžovatelkou navrhované důkazy, podrobně specifikované v ústavní stížnosti. Soudy podle stěžovatelky "dostatečně nezjišťovaly skutkový stav, nedostatečně odůvodnily rozsudky, nevyhodnotily důkazy správně a neposoudily daný případ správně, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces, na ochranu rodičovství a rodiny, právo na péči o dítě a jeho výchovu, právo dítěte na péči a výchovu matky, právo rodiče pečujícího o děti na pomoc státu, práva dítěte a soudní ochranu." Stěžovatelka současně podala žádost o přednostní projednání věci v souladu s .

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a v takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( ).

4. Ústavní soud se především musí, tak jak to již učinil krajský soud, pozastavit nad tím, že stěžovatelka se odvolala (a nyní podala ústavní stížnost) proti rozhodnutí o svěření do péče, na kterém se s otcem sama dohodla, a které sama při jednání soudu označila za vhodné a potřebné (bod 11 a 13 rozsudku krajského soudu). Tomu odpovídá i formulace ústavní stížnosti, kterou stěžovatelka pojala primárně jako směsici různých obvinění vůči otci a nezletilému. Stěžovatelka naopak nepředestřela téměř žádnou argumentaci (natožpak argumentaci ústavněprávní), ve které by polemizovala s rozhodnutím obecných soudů o svěření nezletilého do péče otce.

5. Za takových okolností skutečně postačí shrnout, že obecné soudy svá rozhodnutí řádně a v souladu s veškerými ústavněprávními požadavky odůvodnily. Zejména poukázaly na to, že dosavadní režim střídavé péče se neosvědčil, stěžovatelka výchovu nezletilého zcela nezvládá, a výlučná péče otce je rovněž přáním nezletilého (např. bod 17 rozsudku krajského soudu). Napadená rozhodnutí tak představují odůvodněnou výjimku z obecně preferovaného režimu střídavé péče (srov. např. nález

sp. zn.

).

6. Je nepochybně právem stěžovatelky brojit proti rozsudku okresního soudu, a to i ústavní stížností. Pokud však okresní soud rozhodl o péči nezletilého tak, jak sama stěžovatelka navrhovala, nelze její další procesní postup označit jinak, než jako zcela zbytečné protahování soudních sporů, kterým v konečném důsledku ubližuje především svým vlastním dětem. Jak již bylo uvedeno, odvolání i ústavní stížnost v zásadě ani nejsou formulovány tak, že by stěžovatelka se svěřením nezletilého do péče otce nesouhlasila. Z formulace ústavní stížnosti jsou zjevné spíše pocity křivdy stěžovatelky, plynoucí z toho, že obecné soudy dávají agresivní chování nezletilého do souvislosti s jednáním matky.

7. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný. O žádosti stěžovatelky na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle ) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí fakticky vyhověl a o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu