Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2350/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Z., zastoupené Mgr. Margaret Mikulovou, advokátkou, sídlem Křížkovského 116/2, Valašské Meziříčí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. -1106 ze dne 13. června 2025, s výjimkou části výroku I bodu 3, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. -940, , , , , v rozsahu výroků I, II, III, V, IX a X, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a O. Z., a nezletilých N. Z. a M. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí v tam uvedeném rozsahu, tj. v rozsahu, kterým obecné soudy rozhodovaly ve věci péče soudu o nezletilého vedlejšího účastníka; tvrdí, že soudy porušily její základní práva zaručená v , a 4, a d a a a 2 Úmluvy o právech dítěte. Žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozsudků. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti napadá a žádá zrušit celý rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, z obsahu je zřejmé, že ale nenapadá výrok I bod 3, který se týká výživného pro nezletilou vedlejší účastnici.

2. Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků (syn a dcera, či také děti). Synovi je nyní 10 let, dceři 12,5 roku.

3. Od srpna 2020 měla děti svěřené do péče matka na základě dohody rodičů schválené Okresním soudem ve Vsetíně - pobočkou ve Valašském Meziříčí. V květnu 2021 soud upravil styk otce se synem. Styk otce s dcerou neprobíhal ani osobně, ani telefonicky od listopadu 2021.

4. Otec podal v červenci 2022 návrh na úpravu styku s dcerou. Asistované kontakty, a to i soudem nařízené, selhaly. Poradna poskytující asistovaný styk ve zprávách uvedla, že přítomnost matky dceři znemožňuje navázat kontakt s otcem, jakož i že matce by mohla pomoci intenzivní práce s psychologem. Škola sdělila, že dcera od jisté doby reaguje na téma otce ve výuce překvapivě, ač dříve s otcem měla krásný vztah. Orgán

sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) vyhodnotil dceru jako ohrožené dítě. Dcera od srpna 2021 navštěvuje psychologa pro traumatizaci spojenou s kontaktem s otcem (a to včetně asistovaných kontaktů). Ani rodinná setkání u psychologa na podzim 2023 nebyla úspěšná a vedla u dcery k panickým záchvatům.

5. Rodiče na doporučení OSPOD absolvovali od září 2022 psychologické poradenství v rodinném centru, z něhož vyplynulo mimo jiné, že dcera může pociťovat dlouhodobě matčinu nepohodu a negativní nastavení vůči otci a opětovně zazněla vhodnost psychologického poradenství pro matku za účelem zpracování zranění z rozvodu. Okresní soud v dubnu 2023 rodičům uložil povinnosti absolvovat rodinnou terapii, posun u rodičů podle vyhodnocení rodinného a krizového centra - i přes více než roční spolupráci a množství sezení - nastal jen minimální.

6. Návrhem z července 2023 otec žádal svěření syna do střídavé péče. Okresní soud rozsudkem z 31. ledna 2024 svěřil syna do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu a otci upravil styk s dcerou formou dopisů skrze e-mail matky. Krajský soud usnesením z 9. dubna 2024 rozsudek okresního soudu z procesních důvodů zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.

7. Napadeným rozsudkem svěřil okresní soud syna do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu, upravil zvláštní režim pro letní a vánoční prázdniny včetně místa předání a převzetí syna v bydlišti rodiče, jehož péče končí (výrok I). Stanovil každému z rodičů výživné pro syna (výrok II). Vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku I (výrok III). Ponechal v platnosti úpravu výchovy dcery podle rozsudku okresního soudu ze srpna 2020 (výrok IV). Stanovil otci výživné na dceru (výrok V). Styk otce s dcerou upravil formou dopisů každou neděli na e-mailovou adresu matky a matce stanovil povinnost umožnit dceři se s nimi seznámit (výrok VI). Matce stanovil povinnost otce

e-mailem informovat o dceři (výrok VII). Běžný styk otce s dcerou nestanovil (výrok VIII). Změnil tak rozsudek okresního soudu ze srpna 2020 v rozsahu úpravy výchovy a výživy k synovi a úpravy výživy k dceři (výrok IX) a zrušil rozsudek z května 2021 o styku otce se synem (výrok X). Rozhodl o nákladech řízení (výrok XI).

8. Okresní soud vyšel ze zpráv poradenských a školských zařízení, jakož i zprávy psychologa dcery. Opakovaně zjišťoval názor dětí, a to za přítomnosti jak soudkyně, tak forenzní sociální pracovnice soudu a opatrovníka. Uzavřel, že s ohledem na negativní reakci dcery vůči otci je osobní styk vyloučen a soud vyčerpal veškeré dostupné možnosti k pozitivnímu ovlivnění dcery vůči otci. Ohledně syna vzal soud v potaz, že nechce střídavou péči, protože nechce stresovat sestru, chce být více s matkou, které je smutno, když on je u otce, matce to udělá radost a matka je pro něj přednější (uvedl, že "mamka je bojovnice, která bojuje za to, aby nemuseli být s tátou"). Při společné participaci obou dětí syn kopíroval chování dcery (sestry) a náhled na otce se změnil. Soud proto vyhodnotil, že k vyostření názoru syna na vztah s otcem napomohlo výchovné prostředí u matky, v názorech na střídavou péči se syn přizpůsobil názoru matky a přání dcery (sestry). Setrváním ve výchově matky by tak časem mohl syn negovat otce stejně jako dcera. Vzhledem k postupné změně vztahu a hrozícímu nebezpečí bezdůvodné a naprosté negace otce vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku o péči o syna. Soud se vypořádal s námitkami matky o neobjektivitě zpráv poradenských zařízení a školy. Návrh matky na vypracování znaleckého posudku zamítl, výchovné kompetence otce shledal dostatečné, styk otce se synem doposud probíhal každý týden, syn je schopen vzhledem k věku střídavou péči zvládnout a při oddalování účinků nové úpravy existuje riziko ovlivnění názoru dítěte.

9. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu k odvolání matky proti výrokům I, II, III, V, IX a X tyto výroky změnil tak, že syna svěřil do střídavé péče rodičů. Upravil navykací režim pro 25. a 26. kalendářní týden a letní prázdniny 2025 a od 1. září 2025 stanovil běžný režim tak, že v péči otce bude v lichém týdnu od středy od 13.00 hodin do následujícího pondělí do 8.00 hodin. Pro letní prázdniny od roku 2026 a vánoční prázdniny stanovil odlišnou úpravu. Místem předání a převzetí stanovil školské zařízení syna pro péči v průběhu školního roku, odlišně pro letní a vánoční prázdniny a v případě neúčasti na vyučování. Stanovil výživné pro syna každému z rodičů. Výživné pro dceru stanovené otci od 1. září 2024 zvýšil a stanovil nedoplatek na výživném (výrok I). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

10. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu a doplnil dokazování. Zjistil, že střídavá péče se realizovala pouze jedenkrát a od 8. prosince 2024 neprobíhá. V únoru 2025 podal otec návrh na výkon rozhodnutí. V řízení o výkon rozhodnutí a následně prostřednictvím opatrovníka proběhly pohovory se synem, který se začal projevovat odlišně s výraznými známkami nervozity, o otci hovořil jako o "něm", o matce jako o mamince. Z pohovorů vyplynulo, že mezi sourozenci je silná vazba a syn chce otce vídat pouze jednou za čtrnáct dní odpoledne. Krajský soud poukázal na mimořádně specifickou okolnost, že již druhé dítě týchž rodičů odmítá péči či styk s otcem, a to bez racionálního důvodu pro takto kategorické odmítání otce. Usoudil tak, že děti jsou v negativním vnímání otce ovlivňovány a za původce měl matku a její širší rodinu. Vyslovil pochybnosti o odpovídající snaze matky syna na péči, popř. styk s otcem připravit. Shrnul, že do listopadu 2024 probíhal styk otce se synem bezproblémově. V zájmu neopakování stejného negativního scénáře jako u dcery stanovil navykací režim a cílový režim v podobě asymetrické péče o syna. Zdůraznil, že při převažující péči matky nebudou sourozenecké vazby mezi synem a dcerou dotčeny. Vzhledem ke znalosti názoru dítěte zjištěného v květnu 2025 jak okresním soudem v rámci řízení o výkon rozhodnutí, tak poté opatrovníkem, stejně tak míru zasažení konfliktem rodičů, krajský soud od pohovoru se synem upustil. Uzavřel, že dojde-li k nesplnitelnosti rozsudku na straně dítěte, vyvstane vzhledem k nedostatečnosti jiných opatření k ochraně dítěte potřeba umístění syna ve zdravotnickém zařízení.

11. Stěžovatelka namítá extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů soudů obou stupňů. Obě napadená rozhodnutí jsou v rozporu s nejlepším zájmem syna. Podle matky nebyly splněny předpoklady pro stanovení střídavé péče, a to kritérium přání dítěte a kritérium vztahující se ke schopnosti otce zajistit emociální a jiné potřeby dětí. Krajský soud dospěl k závěrům, které odporují ustálené judikatuře Ústavního soudu. Matka má za to, že krajský soud nezohlednil četná vyjádření syna odmítajícího střídavou péči a neuvedl žádný důvod, který by převážil nad přáním syna. Na zjištění názoru syna sám krajský soud rezignoval a na jednání jej nevyslechl. Ani jeden ze soudů navíc nepřipustil, že odmítavý postoj syna by mohl být autentickým projevem jeho vůle. Odpovědnost za změnu náhledu syna na styk s otcem však nemůže být přičítána matce, která se od prosince 2024 intenzivně snažila, aby syn k otci odešel, a zajistila mu psychologickou péči. Dále matka tvrdí, že krajský soud důkazy hodnotil vadně a neúplně, okresní soud navíc zprávu psycholožky nepřípustně zkreslil a změnil význam jejích závěrů týkajících se otce, nikoli rovněž matky. Problém však není na straně matky, ale otce, který matku staví do negativního světla. Závěry soudů o negativním ovlivnění syna matkou jsou v rovině domněnek a nemají oporu v provedeném dokazování. V případě pochybností o manipulaci nebo ovlivňování syna měl soud zadat vypracování znaleckého posudku. Konečně matka namítá, že jí nebyl dán stejný prostor k vyjádření jako otci, byla přerušována, dehonestována a kárána, a její písemná vyjádření soud nehodnotil. Ani děti neměly možnost vyjádřit se ke všem podstatným skutečnostem, byly zkráceny na participačních právech, a na děti bylo hovořeno zvýšeným hlasem.

12. Ústavní stížnost je přípustná a ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu jsou splněny i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu však Ústavní soud není příslušný, neboť nemůže rušit to, co bylo již zrušeno či změněno.

13. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález

sp. zn.

ze dne 25. září 2014 (N 176/74 SbNU 529)]. Ústavní soud proto také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší.

14. V souzené věci krajský soud výše uvedeným premisám dostál. Věcí se zabýval se zjevnou pečlivostí a respektem k nejlepšímu zájmu dětí. Vyšel z rozsáhlého dokazování provedeného okresním soudem (a v odvolacím řízení doplněného) a jím velmi podrobně popsaného skutkového stavu. Komplexně poté posuzoval vývoj a proměnu vztahů dětí s otcem. Nepřevzal-li okresní soud doslova znění zpráv odborníků do rozhodnutí, nejde o pochybení, které by mělo dosahovat ústavněprávní relevance. Pakliže vystihl podstatu závěrů plynoucích z těchto zpráv, nelze mezi vyslovenými skutkovými závěry (z nichž pak vycházel krajský soud) a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, který by měl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

15. Ústavní soud nikterak nesnižuje podíl otce na stavu komunikace mezi rodiči a jejich vzájemných vztazích, jakož i na jeho vztahu s dětmi. Na druhou stranu vyjádření syna při - profesionálním a důkladném - zjišťování jeho názoru a způsob jeho práce s mušlemi v technice rodinné desky (srov. body 19 a 20 rozsudku okresního soudu) odráží, že prožívání matky a dcery se může projektovat do vlastního prožívání syna. Ač matka se snaží vyzdvihovat a citovat zprávy odborníků, že přímo nebo cíleně dětmi nemanipuluje, může - nikoli cíleně a vědomě - vytvářet v dětech odpovědnost za její vlastní prožívání a náhled na osobu otce. Z obsahu ústavní stížnosti je patrná snaha matky vyhovět přání syna, z rozhodnutí krajského soudu však nelze mít za to, že by se krajský soud dopustil svévole při posuzování, zda je péče otce v nejlepším zájmu syna.

16. Přání dítěte není jediným kritériem při rozhodování soudů o péči či styku rodičů s nezletilým dítětem. Opatrovnický soud je oprávněn a současně povinen korigovat případné představy a názory dítěte o tom, co je pro něj v konkrétní věci vhodné, a co nikoli. Učinil-li tak krajský soud nikoli zcela podle představ matky a syna, svůj postup zevrubně odůvodnil. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že soud uvážil všechna kritéria plynoucí z judikatury Ústavního soudu, jež musí obecné soudy při rozhodování o úpravě výchovných poměrů vzít v úvahu a na která lze pro stručnost pouze odkázat (viz např. nálezy

sp. zn.

ze dne 29. srpna 2023, body 30 až 39, či

sp. zn.

ze dne 7. srpna 2024, body 19 až 30). Namítá-li proto matka, že závěry krajského soudu odporují ustálené judikatuře Ústavního soudu, nijak blíže nerozvádí, z jakých rozhodnutí toto její přesvědčení vychází. V dvacetistránkové ústavní stížnosti schází byť jen jediný odkaz na prejudikaturu zdejšího soudu. Ústavní soud naopak hodnotí, že závěry krajského soudu jsou komplexní, logické a zohledňují specifikum spočívající v silném odmítání otce dcerou a nastupujícím odmítání otce synem bez zjevné hlubší příčiny. Okresní soud i opatrovník maximálně usilovali o zachování, popř. obnovení vztahu dětí s otcem.

17. Pochybením krajského soudu rovněž není, že nezjišťoval názor syna přímo na jednání. Vzhledem k častému zjišťování názoru syna od počátku řízení, a v měsíci předcházejícímu jednání krajského soudu dokonce dvakrát, jakož i s ohledem na zátěž vytvářenou na dítě (blíže viz popsané projevy v chování syna při participaci, bod 7 rozsudku krajského soudu), považuje Ústavní soud takový postup za okolností souzené věci, v rozhodnutí náležitě odůvodněný, za ústavně souladný.

18. K procesu dokazování, konkrétně nezadání vypracování znaleckého posudku, Ústavní soud dodává, že do něj by mohl zasáhnout pouze tehdy, pokud by obecné soudy překročily hranice dané zásadou volného hodnocení důkazů [např. nález

sp. zn.

ze dne 20. června 2023, bod 28]. To nenastalo. Krajský soud dostatečně odůvodnil, proč - stejně jako okresní soud - nevyhověl návrhu matky na provedení důkazu znaleckým posudkem, a Ústavní soud nemá k jeho odůvodnění žádných výhrad.

19. Důvodná není ani námitka porušení matčina práva vyjádřit se k věci a zásady rovnosti účastníků řízení. Právo na "rovnost zbraní" garantuje účastníkům soudního řízení rovné postavení co do práv, která jim v určitém typu řízení přiznává právní řád. Jak je patrné z rozhodnutí okresního soudu, oba rodiče využívali svých práv účastníků řízení, předkládali různá vyjádření, e-mailovou komunikaci, byli oba slyšeni, matka využila práva podat opravný prostředek. Rovnost zbraní zároveň neznamená pro každého účastníka řízení neomezený prostor pro ústní vyjádření a podrobné hodnocení či reakci na každou účastníkem předloženouu. Ústavní soud tudíž procesní pochybení ústavního významu nespatřuje.

20. K rozhodnutí o výživném matka žádné námitky v ústavní stížnosti nevznáší, Ústavní soud ani zde zjevný exces neshledal, více se touto částí nezabýval, není jeho úkolem domýšlet argumentaci za stěžovatelku.

21. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že k porušení ústavně zaručených práv matky nedošlo. Ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [ ], a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [ ]. O návrhu na odložení vykonatelnosti samostatně nerozhodoval, o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. srpna 2025

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu