Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2172/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje Čermáka, zastoupeného Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, sídlem Orlí 492/18, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2025 č. j. -125, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, 1) Zdeňka Čermáka, a 2) Petry Čermákové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti, z vyžádaného soudního spisu a z napadeného rozhodnutí se podává, že v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce MUDr. Evě Čermákové (dále jen "zůstavitelka") Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 16. 1. 2025 č. j. -94 ve výroku I. stanovil obvyklou cenu majetku ve společném jmění zůstavitelky a vedlejšího účastníka 1) - pozůstalého manžela, ve výroku II. schválil dohodu o vypořádání společného jmění zůstavitelky a vedlejšího účastníka 1), ve výroku III. stanovil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti, výši pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, ve výroku IV. schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, ve výroku V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a ve výroku VI. rozhodl o uložení povinnosti zaplatit odměnu soudního komisaře.

3. Proti výše uvedenému usnesení městského soudu podal stěžovatel dne 31. 1. 2025 odvolání. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") bylo odvolání stěžovatele podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Stěžovatel se práva podat odvolání proti tomuto usnesení vzdal a nebyl tak oprávněn odvolání podat.

II.

Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že si není vědom toho, že by se na jednání u městského soudu po doručení usnesení městského soudu vzdal práva podat odvolání proti tomuto usnesení. Stěžovatel uvádí, že neměl v úmyslu vzdát se práva podat odvolání proti usnesení, a učinil-li takové právní jednání stěžovatel písemně, muselo jít o situaci, kdy se domníval, že činí jiné právní jednání. Stěžovatel namítá, že nebyl městským soudem poučen o následcích vzdání se práva odvolání proti tomuto usnesení a vzhledem ke skutečnosti, že v řízení u městského soudu nebyl zastoupen advokátem, nebyl schopen tyto následky sám posoudit. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na právní závěry vyjádřené v nálezu ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. ÚS 61/21 [(N 48/105 SbNU 62); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], ve kterém se Ústavní soud vyslovil k poučovací povinnosti soudu v trestním řízení.

5. Stěžovatel uvádí, že v odvolání namítal, že v řízení předcházejícím vydání usnesení městského soudu nebyla projednána některá aktiva a pasiva pozůstalosti, což je skutečnost, kterou v předmětném odvolání doložil listinnými důkazy. Stěžovatel tvrdí, že vyjde-li před nabytím právní moci konečného usnesení o pozůstalosti najevo existence aktiv nebo pasiv pozůstalosti, které nebyly v tomto usnesení projednány, je tato skutečnost vždy důvodem pro zrušení tohoto usnesení a opětovné projednání pozůstalosti, když k dodatečnému projednání ve smyslu , o zvláštních řízeních, může dojít až po právní moci konečného usnesení o pozůstalosti. Výše uvedené podle názoru stěžovatele platí i za situace, kdy existence neprojednaných aktiv nebo pasiv pozůstalosti vyjde najevo na základě odvolání účastníka proti konečnému usnesení o pozůstalosti, i kdyby se tento účastník vzdal práva na jeho podání. Stěžovatel na základě shora uvedeného zdůrazňuje, že odmítnutím jeho odvolání krajským soudem bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [ , , a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. V předmětné věci vyšel krajský soud ze zjištění, že stěžovateli bylo výše uvedené usnesení městského soudu vydané v řízení o pozůstalosti doručeno dne 16. 1. 2025, přičemž stěžovatel prohlásil, že se práva na odvolání proti tomuto usnesení vzdává. Uvedenou skutečnost Ústavní soud ověřil z vyžádaného soudního spisu, ze kterého vyplývá, že dne 16. 1. 2025 stěžovatel převzal usnesení městského soudu a poté podepsal prohlášení, že se vzdal práva odvolání proti usnesení městského soudu, které převzal téhož dne (srov. č. l. 98). Protože stejně postupovali i vedlejší účastníci řízení, uvedené usnesení městského soudu nabylo dne 16. 1. 2025 právní moci; nejsou tedy důvodné námitky stěžovatele o některých neprojednaných aktivech a pasivech, které měl dokládat v podaném odvolání. Nastalou procesní situaci, kdy se stěžovatel vzdal odvolání a poté přesto odvolání podal, posoudil krajský soud tak, že odvolání bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn. Tomuto závěru krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Krajský soud tedy nepochybil, pokud v souladu s odvolání stěžovatele odmítl.

9. Odkaz stěžovatele na nález ze dne 9. 3. 2021

sp. zn.

, který byl vydán v trestní věci, neshledal Ústavní soud případným. V nyní posuzované věci stěžovatel uzavřel dohodu o rozdělení pozůstalosti, přičemž s obsahem této dohody, která byla následně schválena městským soudem, vyslovil souhlas. Po převzetí usnesení městského soudu vydanému v řízení o pozůstalosti se stěžovatel svého práva podat odvolání proti tomuto usnesení vzdal. K podání odvolání proti uvedenému usnesení tedy již nebyl oprávněn. Měl-li stěžovatel pochybnosti o tom, zda je schopen sám v řízení o pozůstalosti hájit svoje práva, nic mu nebránilo v tom, aby se v tomto řízení nechal zastoupit právním zástupcem, což však neučinil.

10. Ústavní soud v této souvislosti připomíná mechanismus fungování soukromého práva, který je vybudován na předpokladu iniciativy jeho subjektů směřujících k realizaci svých práv a zájmů právně relevantním chováním. V řízení před obecnými soudy je obecně platná zásada "každý nechť si střeží svá práva" (vigilantibus iura scripta sunt), podle níž je každý účastník odpovědný za průběh řízení a za uplatňování svých práv a oprávněných zájmů (tato zásada předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, která je plně v jejich dispozici). Tato zásada je neoddělitelně spjata s oblastí ústavně zaručených lidských práv a vyžaduje od účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a jakým způsobem v souladu s hmotnými a procesními normami o ochranu svého práva zamýšlí usilovat.

11. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že krajský soud svůj závěr o neoprávněnosti stěžovatele podat proti usnesení městského soudu vydanému v řízení o pozůstalosti odvolání řádně a ústavně konformním způsobem odůvodnil. V závěrech krajského soudu Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup, a proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.

12. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu