Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1310/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Vladimíra Marka, zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, sídlem K Brusce 124/6, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2025 č. j. -2346, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2024 č. j. -2279 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. května 2024 č. j. -2268, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a BRASCHI-CONSULTADORIA E SERVICOS, SOCIEDADE UNIPESSOAL, LDA, sídlem Edificio D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas 3°, O, Sé Funchal, Madeira, Portugalská republika, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že stěžovatel coby povinný podal návrh na zastavení exekuce, který Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") zamítl v návětí označeným rozhodnutím. Konstatoval, že povinný s bývalou manželkou podává k soudu opakované návrhy na zastavení a odklad exekuce, přičemž i nyní namítanou otázkou platnosti postoupení pohledávky ve vazbě na aktivní věcnou legitimaci oprávněné se soudy již zabývaly. Uvedl, že námitky povinného nelze podřadit pod žádný z důvodů pro zastavení exekuce a povinný se svými obstrukčními návrhy jen snaží oddálit provedení exekuce. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil usnesení okresního soudu a řízení o návrhu povinného zastavil pro překážku věci rozsouzené, neboť nárok povinného se neopírá o žádné jiné skutkové okolnosti než ty, které tu již byly v době původního řízení. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho základní práva na nedotknutelnost vlastnictví a spravedlivý proces, jakož i principy zakotvené v y a d. Uvádí, že okresní soud jeho návrh zamítl bez náležitého věcného projednání. Rozporuje závěr odvolacího soudu o překážce věci rozhodnuté a trvá na tom, že se obecné soudy měly věnovat případu meritorně. Také nesouhlasí s odmítnutím dovolání ze strany Nejvyššího soudu. Dále stěžovatel obecným soudům vytkl nedostatečné odůvodnění a zásahy do majetkových práv, neboť byl v důsledku exekučního řízení zbaven veškerého svého majetku. Konečně se stěžovatel ohradil proti závěru okresního soudu o jeho obstrukčním a šikanózním jednání.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti především pokračuje v polemice se závěry obecných soudů na poli podústavního práva. Ústavní soud připomíná, že zásadně nepřehodnocuje závěry obecných soudů, neposuzuje proto ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud zasahuje jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti. K tomu však v posuzovaném případu nedošlo.

5. Nejvyšší soud se s dovoláním stěžovatele vypořádal z ústavněprávního pohledu zcela dostatečně. S ohledem na kompetence Ústavního soudu lze na závěry Nejvyššího soudu odkázat, neboť klíčové námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti již byly tímto soudem posouzeny a Ústavní soud není další instancí, která se má všemi vypořádanými námitkami znovu zabývat. Nejvyšší soud s četnými odkaz na judikaturu vysvětlil, že jedná-li se v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, není překážka věci pravomocně rozhodnuté dána jen tehdy, opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později. Dále upozornil, že v průběhu tohoto exekučního řízení rozhodoval již třináctkrát, přičemž obecné soudy dospěly k jasnému závěru, že oprávněná prokázala kvalifikovaný převod práva. Za daných okolností brání projednání námitky o nedostatku aktivní legitimace z důvodu absence prokázání převodu práva z exekučního titulu překážka věci rozsouzené.

6. Ústavní soud v závěrech obecných soudů v ústavní rovině neshledal pochybení. Pokud jde o odmítnutí stěžovatelova dovolání Nejvyšším soudem, Ústavní soud připomíná, že posouzení přípustnosti dovolání náleží do pravomoci Nejvyššího soudu, Ústavní soud pouze dbá o dodržení ústavním pořádkem vyžadovaných náležitostí odůvodnění soudního rozhodnutí, jakož i ostatních záruk spravedlivého procesu. V posuzovaném případě Ústavní soud porušení záruk spravedlivého procesu neshledal.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu