Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2420/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Emila Sakaře, zastoupeného JUDr. Radkem Spurným, advokátem, sídlem Míru 33/9, Duchcov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -132 ze dne 25. 6. 2025, a to v rozsahu části výroku I, kterou byl potvrzen výrok IV rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. -101 z 23. 10. 2024, a v rozsahu výroku III, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, 1) Ivana Pavlíčka, sídlem Jungmannova 1340/21A, Duchcov, a 2) Miloslava Partíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se u obecných soudů domáhal zaplacení částky 25 581 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako podnikatel dodal materiál a provedl elektroinstalační práce v bytě, který je ve společném jmění druhého vedlejšího účastníka a jeho manželky. Práce provedl jako subdodavatel prvního vedlejšího účastníka, který byl zhotovitelem rekonstrukce bytu. Za odvedené práce stěžovatel vystavil dvě faktury, nicméně uhrazena mu byla pouze jedna z nich.

2. Okresní soud uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi, který byl zhotovitelem rekonstrukce, povinnost zaplatit stěžovateli částku 25 581 Kč s příslušenstvím (výrok I) společně s náhradou nákladů řízení ve výši 32 405,11 Kč (výrok II). Ve vztahu k druhému vedlejšímu účastníkovi, vlastníku rekonstruovaného bytu, soud žalobu zamítl (výrok III). Současně stěžovateli uložil povinnost druhému vedlejšímu účastníkovi uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 26 571,60 Kč (výrok IV).

3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání stěžovatel a první vedlejší účastník. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Dále uložil prvnímu vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli náklady odvolacího řízení ve výši 4 480,32 Kč (výrok II) a současně stěžovateli uložil povinnost zaplatit druhému vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 6 267,80 Kč (výrok III).

4. Proti v záhlaví vymezeným výrokům rozsudku krajského soudu podává stěžovatel ústavní stížnost. V ní namítá, že postupem krajského soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d. Tvrdí, že soud rozhodl nesprávně, když stěžovatel podle svého názoru byl povinen žalovat oba vedlejší účastníky. Tato povinnost podle jeho názoru vycházela ze zavedené praxe mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem, který byl zhotovitel rekonstrukce. Spočívala v dohodě, že za elektroinstalace prováděné stěžovatelem platil přímo konečný zákazník, tedy v nyní řešené věci druhý vedlejší účastník.

5. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě měly soudy aplikovat , který umožňuje výjimečné nepřiznání nákladů řízení. Má za to, že toto ustanovení mělo být aplikováno, jelikož slouží k řešení obecně nespravedlivých situací, na toho, kdo důvodně hájil svá práva, jako to bylo v jeho případě.

6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, kterých se stěžovatel dovolává.

7. Ústavní soud na úvod konstatuje, že ústavní stížnost se týká výlučně nákladů řízení před obecnými soudy. Stěžovatel napadá výroky, kterými mu byla uložena povinnost zaplatit druhému vedlejšímu účastníkovi jako náhradu nákladů řízení celkem 32 839,40 Kč (skládající se z částky 26 571,60 Kč, jakožto náklady řízení před soudem prvního stupně, a z částky 6 267,80 Kč, jakožto náklady odvolacího řízení).

8. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě (nález

sp. zn.

z 17. 4. 2019, bod 19), tím spíše ve věcech bagatelních (stanovisko pléna sp. zn. z 5. 3. 2025, body 11 a 34). Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu (např. nález

sp. zn.

z 15. 10. 2012, bod 11). Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou (citované stanovisko sp. zn. , bod 11, a judikatura tam citovaná).

9. Bylo proto především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil, v čem tkví zcela mimořádné okolnosti, které by bagatelnímu případu dodávaly ústavněprávní význam, typicky přesahem vlastních zájmů (např. usnesení

sp. zn.

z 21. 5. 2014). Takové argumenty však stěžovatel nepředložil a omezil se na polemiku s obecnými soudy. Ani Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (zcela mimořádné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu