Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2163/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2025 č. j. -1323 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. března 2025 č. j. -1219, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a K. Š., a nezletilých S. Š. a D. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi došlo k porušení práv jeho a třetího vedlejšího účastníka (dále jen " ") na ochranu rodinného života, na péči o děti a na péči rodiče garantovaná v a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a práva garantovaná v a y a Úmluvy.

2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") v roce 2023 schválil dohodu rodičů o svěření nezletilých do střídavé péče (běžné i prázdninové). Dne 7. 8. 2024 podala první vedlejší účastnice (dále jen "matka") návrh na změnu výchovy nezletilého a úpravu styku stěžovatele s ním. Návrhem ze dne 26. 3. 2025 se stěžovatel domáhá vydání předběžného opatření, kterým by byl svěřen do jeho výlučné péče, upraven styk matky s nezletilým, včetně jeho předávání, a matce stanovena vyživovací povinnost. Napadeným usnesením obvodní soud návrh stěžovatele zamítl s odůvodněním, že nebyla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů. Připomenul, že i dva předchozí návrhy (po jednom každého z rodičů) na vydání předběžného opatření byly zamítnuty, přičemž nedošlo k žádné podstatné změně, která by nařízení takto zásadního předběžného opatření odůvodňovala.

3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") toto usnesení přezkoumal, a protože dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu. V odůvodnění, kromě jiného, také uvedl, že v mezidobí nenastaly takové poměry, které osvědčují naléhavou potřebu změny výchovného prostředí nezletilého. Městský soud uzavřel, že za situace, kdy nejlepší zájem nezletilého není dosud zjištěn a kdy navrhovaná radikální změna v jeho poměrech by mohla být pro něj traumatizující a ve výsledku v rozporu s jeho zájmy, nemohou být naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření obsahující zásadní změnu v péči.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel při vylíčení skutkových okolností popisuje dobu fungování střídavé péče a upozorňuje na svévolné zásahy matky, za jejichž příčinu označuje finanční důvody. Stěžovatel více než 12 měsíců nemá v péči nezletilého, ač jej má mít společně s dcerou ve střídavé péči. Posléze stěžovatel odkazuje na relevantní judikaturu Ústavního soudu ve věcech péče o nezletilé týkající se významu zohlednění nejlepšího zájmu dětí.

5. Za zásadní pochybení obou soudů považuje stěžovatel skutečnost, že soudy nevzaly v úvahu délku řízení a zejména dobu, která bude potřeba k vyhotovení znaleckých posudků (s odkazem na usnesení obvodního soudu o ustanovení znalců). Stěžovatel podal návrh na změnu úpravy poměrů v srpnu 2024 a dosud nebylo o něm rozhodnuto, proběhla jen dvě jednání ve věci a nelze očekávat meritorní rozhodnutí v blízké budoucnosti. Také ohledně nepřípustnosti prodlužování řízení ve věci péče o nezletilé odkazuje stěžovatel na judikaturní závěry Ústavního soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

7. Ke snaze stěžovatele o zapojení třetího vedlejšího účastníka do řízení o ústavní stížnosti (tvrzením o porušení jeho základních práv), Ústavní soud uvádí, že pro jeho účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, protože jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilí v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupováni na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilí, o jejichž postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemohou být vtaženi do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, tedy de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k rozhodování soudů o předběžných opatřeních a zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Nicméně předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo porušit ústavně zaručená práva účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o jejich právech a povinnostech s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasné, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníkovi bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud zastává názor, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171)]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, včetně rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y), a současně nebylo projevem svévole podle y a a 3 y [viz nálezy ze dne 4. 6. 2019

sp. zn.

(N 106/94 SbNU 297), bod 13. a 14. odůvodnění; ze dne 25. 6. 2019

sp. zn.

(N 118/94 SbNU 400)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010

sp. zn.

(N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].

10. V kontextu těchto kritérií ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem napadená usnesení byla vydána příslušnými orgány a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možno označit jako svévolná, nejsou dány. Lze odkázat na příslušné partie odůvodnění napadených usnesení. Z tohoto hlediska Ústavní soud neshledal, že by napadená usnesení svými právními důsledky byla způsobilá porušit stěžovatelova základní práva (ani nezletilého D.). Na doplnění je nutno uvést, že péče o obě nezletilé děti je v současné době stále upravena od roku 2023 rozsudkem soudu podle dohody stěžovatele a matky, a posouzení, zda nastala relevantní změna poměrů, která by vedla ke změně úpravy, je předmětem probíhajícího řízení, a případné námitky proti jeho průběhu je třeba koncentrovat do tohoto řízení.

11. Na základě uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu