Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2403/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Sedláčka, zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, sídlem Hybešova 3041/6, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -66 ze dne 2. června 2025, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -12 ze dne 26. února 2024 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi č. j. -6 ze dne 19. ledna 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zaručená , , a a 3d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i , 4 a 90, a y.

2. Stěžovatel se žalobou domáhal u Okresního soudu v Břeclavi po vedlejší účastnici řízení zaplacení 102 000 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové škody způsobené mu tvrzeně nesprávným úředním postupem okresního soudu v jiném řízení vedeném tímto soudem. Okresní soud žalobu odmítl, neboť žaloba byla neprojednatelná. Krajský soud v Brně usnesení okresního soudu potvrdil. Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení okresního soudu zastavil a ve zbývajícím rozsahu odmítl.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že okresní soud předčasně odmítl jeho žalobu bez zákonného podkladu a porušil procesní normy. Z odůvodnění není zřejmé, zda žalobu okresní soud odmítl z důvodu procesního nebo hmotného práva. Krajský soud se dopustil stejných pochybení jako okresní soud. Podle stěžovatele byla jeho žaloba způsobilá k projednání, neboť vymezil všechny zákonem stanovené požadavky a soudy doplnění skutečností nepožadovaly. Dále namítá, že obecné soudy pochybily i v poučovací povinnosti. Rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu je podle stěžovatele nepřezkoumatelné a odmítnutí dovolání stěžovatele nemá oporu v zákoně.

4. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Právo na přístup k soudu zakotvené v y není absolutní a podléhá zákonným omezením, jež jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Daná ustanovení je proto třeba interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu.

7. Ústavní soud na postupu okresního a krajského soudu nespatřuje nic neústavního, natož odepření práva stěžovatele na přístup k soudu. Ústavní soud si vyžádal od okresního soudu stěžovatelovu žalobu, odvolání proti odmítnutí žaloby i jeho navazující dovolání. Po seznámení se s jejich obsahem musí konstatovat, že závěr obecných soudů, že žaloba je věcně neprojednatelná, z ústavně právního hlediska obstojí, stejně tak vysvětlení, proč stěžovatel nebyl před omítnutím žaloby vyzván k odstranění vad žaloby. Stěžovatel možnosti odstranit vady žaloby nevyužil ani v podaném odvolání. Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, z jakých důvodů odmítl dovolání jako nepřípustné a odkázal na ustálenou judikaturu, s níž se námitky stěžovatele míjely. Ani rozhodnutí Nejvyššího soudu tak ústavně právním deficitem netrpí.

8. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. září 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu