Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2428/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Kateřinou Richterovou, advokátkou, sídlem Týnská 633/12, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. července 2025 č. j. -1789 a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. června 2025 č. j. -1700, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, a B. B. (jedná se o pseudonym) a nezletilých C. C. a D. D. (jedná se o pseudonymy) jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jsou v rozporu s , a d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění, a příloh se podává, že usnesením Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud") ze dne 10. 3. 2025 č. j. -1602 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud stěžovateli [otci nezletilých vedlejších účastníků (nar. r. X a r. Y) - dále jen "nezletilí"] uložil povinnost zdržet se jakéhokoliv styku s nezletilými, s tím, že předběžné opatření trvá po dobu 3 měsíců od jeho vykonatelnosti. Návrhem ze dne 4. 6. 2025 se první vedlejší účastnice (matka nezletilých - dále jen "matka") domáhala prodloužení předběžného opatření, neboť důvody, pro které bylo nařízeno, i nadále trvají. Okresní soud konstatoval, že aktuálně je zjišťována možnost uskutečnění asistovaného styku stěžovatele s nezletilými, proto matčin návrh neshledal důvodným a napadený usnesením ho zamítl (I. výrok). Dále okresní soud respektoval závěry a doporučení z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), zahájil řízení o nařízení předběžného nařízení ohledně zatímní úpravy styku otce s nezletilými (II. výrok) a nově nařídil předběžné opatření, kterým upravil zatímně styk stěžovatele s nezletilými formou asistovaného styku, včetně jeho základních atributů (III. výrok) a rozhodl, že toto předběžné opatření trvá po dobu 3 měsíců od jeho vykonatelnosti (IV. výrok).

3. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatel i matka odvolání, která krajský soud neshledal důvodnými, a proto napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu. V odůvodnění, kromě jiného, připomenul, že pro nařízení předběžného opatření je rozhodující stav v době vyhlášení usnesení soudu prvního stupně, proto nemůže přihlížet k novým tvrzením rodičů a jejich novým důkazním návrhům. Dále konstatoval, že není žádný důvod přehodnocovat závěry předchozích rozhodnutí o nařízení předběžného opatření (usnesení okresního soudu ze dne 10. 3. 2025 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 22. 4. 2025). Ke stěžovatelovu tvrzení o nepřezkoumatelnosti usnesení okresního soudu uvedl, že není na závadu, pokud soud v odůvodnění usnesení pro stručnost odkáže na odůvodnění předchozího usnesení. Poté krajský soud vyhodnotil důsledky dvou nových skutečností, a to vyhlášení prvostupňového rozsudku, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestných činů vůči matce a oběma nezletilým a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tří roků, a také fakt, že se podařilo zajistit organizaci, v níž je možné uskutečňovat asistované styky stěžovatele s nezletilými. Krajský soud uzavřel, že i nadále jsou dány důvody pro výrazné omezení styku stěžovatele s nezletilými, a protože stěžovatel není schopen korigovat své jednání vůči nim, je třeba, aby jeho styk probíhal za přítomnosti osoby, která skýtá záruky usměrňování jeho chování k nezletilým tak, aby nebyli chováním stěžovatele dále traumatizováni. Poukázal též na fakt, že předběžné opatření je omezeno dobou trvání v délce tří měsíců, která se navíc do značné míry kryje s letními prázdninami. Poté bude na okresním soudu, aby před koncem doby vyhodnotil vliv styku na nezletilé a rozhodl buď o jeho pokračování, nebo jeho rozšíření, anebo o opětovném zákazu styku stěžovatele s nezletilými.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Podle stěžovatele soudy nerespektovaly zásadu rovnosti zbraní, opomenuly jeho relevantní důkazní návrhy, nevypořádaly se s jeho argumenty, nedostatečně odůvodnily zásah do základních práv a aplikovaly nepřiměřené omezení styku, aniž by pro něj existovaly prokazatelné důvody. V další části ústavní stížnosti formuluje stěžovatel svůj pohled na porušení práva na spravedlivý proces a rovnost zbraní, namítá nepřezkoumatelnost a nedostatek odůvodnění napadených usnesení, připomíná, že mu bylo uloženo stýkat se s nezletilými pouze jednu hodinu jednou za čtrnáct dnů v asistovaném režimu, a to po předchozí šestiměsíční absenci kontaktu způsobené dřívějších zákazem styku, poukazuje na logický rozpor a nepřiměřenost zásahu. Samostatně věnuje pozornost přípustnosti ústavní stížnosti proti předběžnému opatření. V závěrečné části stěžovatel popisuje situaci v rodině a trestní řízení vedené vůči němu, zejména informuje o dřívější závislosti matky na drogách a alkoholu, rozchodu rodičů, popírá důvodnost jeho odsouzení, sděluje, že proti odsuzujícímu rozsudku podal odvolání, a charakterizuje průběh asistovaného styku.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

7. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k rozhodování soudů o předběžných opatřeních a zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení [viz také stěžovatelem odkazovaný nález (nesprávně označený jako "usnesení") ze dne 23. 4. 2025

sp. zn.

]. Nicméně předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo porušit ústavně zaručená práva účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o jejich právech a povinnostech s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasné, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníkovi bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavní soud zastává názor, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález ze dne 10. 11. 1999

sp. zn.

(N 158/16 SbNU 171)]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění (v mezích tzv. omezeného testu ústavnosti), zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, včetně rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad ( y), bylo vydáno příslušným orgánem ( y), a současně nebylo projevem svévole podle y a a 3 y [viz nálezy ze dne 4. 6. 2019

sp. zn.

(N 106/94 SbNU 297), bod 13. a 14., ze dne 25. 6. 2019

sp. zn.

(N 118/94 SbNU 400)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010

sp. zn.

(N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].

8. V kontextu těchto kritérií ústavněprávního přezkumu Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem napadená usnesení byla vydána příslušnými orgány a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možno označit jako svévolná, nejsou dány, přitom lze odkázat na příslušné partie odůvodnění napadených usnesení. Z tohoto hlediska Ústavní soud neshledal, že by napadená usnesení svými právními důsledky byla způsobilá porušit stěžovatelova základní práva. Na doplnění je vhodné uvést, že výsledkem řízení, z něhož vzešla napadená usnesení, je úprava styku stěžovatele s nezletilými, byť v asistované podobě, avšak proti předchozímu zákazu styku jde přece jen o "rozšíření". Za zmínku také stojí apel krajského soudu (bod 22. odůvodnění napadeného usnesení) k vyhodnocení vlivu styku na nezletilé před koncem doby trvání předběžného opatření (pozn. tento apel se uplatní i po vydání usnesení okresního soudu ze dne 5. 9. 2025 č. j. -1826).

9. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu