Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2-2582-25_1.html
HTML · 40.41 KB
No categories available
II.ÚS 2582/25
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky A , zastoupené JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem, sídlem Pernerova 676/51, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 61 To 406/2025 , usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 5. 2025, č. j. 1 KZM 640/2024-202, a usnesení Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, služba kriminální policie a vyšetřování, sekce zločineckých struktur ze dne 15. 5. 2024, č. j. NCOZ-3796-16/ČJ-2024-411400, za účasti Městského soudu v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, služba kriminální policie a vyšetřování, sekce zločineckých struktur, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y ("Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla zasažena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d ("Listina").
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, policejní orgán usnesením ze dne 3. 3. 2023, č. j. NCOZ-1847-6/TČ-2023-411400, zajistil a následně na základě žádosti ukrajinské strany v rámci mezinárodní právní pomoci napadeným usnesením přezajistil postupem podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), peněžní prostředky na stěžovatelčině bankovním účtu ve výši 11 351 889 USD. Rozhodl tak v trestní věci podezřelého Y. O., v níž probíhá prověřování spáchání trestného činu zpronevěry majetku zneužitím úředního postavení podle čl. 191 odst. 5 trestního zákoníku Ukrajiny, zneužití úředního postavení podle čl. 364 trestního zákoníku Ukrajiny a legalizace výnosů z trestné činnosti podle čl. 209 odst. 3 téhož zákona.
3. Městské státní zastupitelství v Praze ("městské státní zastupitelství") napadeným usnesením zamítlo žádost stěžovatelky o zrušení zajištění. Instanční stížnost stěžovatelky zamítl Městský soud v Praze ("městský soud") rovněž napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že orgány činné v trestním řízení nekriticky přejaly tvrzení ukrajinských orgánů a nevyžadovaly žádné důkazy k jejich ověření. Zdůrazňuje, že nemají k dispozici žádné konkrétní výstupy poskytnuté ukrajinskou stranou, které jsou nezbytné pro další trvání zajištění. Stěžovatelka orgánům činným v trestním řízení vytýká, že nezkoumaly, zda ukrajinské orgány nejednají v probíhajícím trestním řízení svévolně, resp. zda se nedopouštějí neodůvodněných průtahů.
III. Splnění podmínek řízení
5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatelka vyčerpala všechny prostředky ochrany svých práv. V části směřující proti rozhodnutí policejního orgánu, jímž byla přezajištěna náhradní majetková hodnota, je ústavní stížnost opožděná.
IV. Věcné posouzení
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listin y (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 3647/14
ze dne 13. 8. 2015). Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci.
8. Ústavní soud ve své judikaturní praxi formuloval požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listin y), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 , čl. 38 odst. 1 Listin y), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústav y a čl. 2 odst. 2 a 3 Listin y) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 2485/13
ze dne 2. 12. 2013).
9. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný. V tomto ohledu proto postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěné majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo že jsou výnosem z trestné činnosti (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2475/08
ze dne 28. 11. 2008,
sp. zn. I. ÚS 1758/12
ze dne 23. 10. 2012 nebo
sp. zn. IV. ÚS 434/17
ze dne 30. 11. 2017). K tomu je třeba dodat, že nejde o závěr konečný a dalším šetřením může být vyvrácen. Je tedy plně na orgánech činných v trestním řízení, aby podle stavu a průběhu trestního řízení rozpoznaly, kdy již zajištění majetkových hodnot není třeba a zajištění buď zrušily, nebo omezily.
10. K námitkám, které stěžovatelka předkládá, lze odkázat na závěry obsažené v odůvodnění napadených rozhodnutí. Městský soud vysvětlil, že zde nadále přetrvávají zákonné důvody a podmínky pro zajištění peněžních prostředků. Zdůraznil, že konkrétní skutečnosti nasvědčují vyšším stupněm pravděpodobnosti tomu, že peněžní prostředky mohou představovat výnos z trestné činnosti. Zajištění označil za adekvátní, a to vzhledem k závažnosti projednávané trestné činnosti a značné výši škody, jež může podle vyjádření ukrajinské strany zajištěné finanční prostředky na účtu banky dokonce mnohonásobně převyšovat (srov. usnesení městského soudu, body 13-14). Městský soud současně zohlednil požadavek plynoucí z nálezové judikatury Ústavního soudu, že u víceletého zajištění je nutné posoudit přiměřenost zajištění z pohledu délky jeho trvání (srov. nález
sp. zn. II. ÚS 3662/14
ze dne 20. 10. 2015, jehož se dovolává rovněž stěžovatelka). Uvedl, že bude-li státní zastupitelství v další fázi trestního řízení opětovně posuzovat důvodnost zajištění, s přibývající dobou bude namístě od ukrajinské strany vyžádat v potřebném rozsahu již konkrétní výstupy tamního probíhajícího řízení (srov. tamtéž, bod 16).
11. Z obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci, v níž byla vydána stěžovatelkou rozporovaná zajišťovací opatření, je dáno důvodné podezření, že prověřovanou rozsáhlou trestnou činností mohl být získán prospěch v řádech stovek milionů Kč. Za této situace lze zajištění peněžních prostředků v objemu, jenž odpovídá předpokládanému získanému prospěchu z trestné činnosti, považovat za ústavně souladné (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 1543/24
ze dne 24. 6. 2024). Ústavní soud dodává, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě zákona (§ 79a trestního řádu), příslušným orgánem činným v trestním řízení, což stěžovatelka ani nerozporuje.
12. Ústavní soud doplňuje, že k zajištění peněžních prostředků stěžovatelky došlo na základě žádosti Ukrajiny uplatněné v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech (s odkazem na Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních a Úmluvu OSN proti korupci). Namítá-li stěžovatelka, že orgány činné v trestním řízení nekriticky přejaly tvrzení ukrajinské strany o vyšetřované trestné činnosti, resp. neposuzovaly, zda ukrajinské orgány nepostupovaly svévolně, Ústavní soud připomíná, že mezinárodní dohody o spolupráci v trestních věcech vycházejí z principu vzájemné důvěry států v regulérnost postupu zahraničních justičních orgánů a z principu nevměšování se do vnitrostátních kontrolních mechanismů (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2191/13
ze dne 26. 9. 2013), s čímž souvisí, že orgány dožádaného státu (České republiky) neposuzují důvodnost trestního řízení ve vyžadujícím státě (Ukrajina).
13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila základní práva stěžovatelky. Ve vztahu k usnesení policejního orgánu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu