Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2669/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů Luboše Zetky a Hany Zetkové, zastoupených Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem, sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2025 č. j. -38 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2024 č. j. -137 a o návrhu s ní spojeném na zrušení věty druhé , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, Patrika Zderčíka a podniku Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů. Tvrdí, že soudy porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v , a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelé vlastní pozemky v katastrálním území, ve kterém byla provedena obnova katastrálního operátu novým mapováním. Stěžovatelé podali proti obsahu nového operátu námitky. Uváděli, že ačkoli byli přítomni zjišťování průběhu hranic a podepsali protokol zachycující jeho obsah, svůj souhlas se zjištěnými průběhy hranic pozemků později odvolali a požadovali, aby byly hranice pozemků v operátu vyznačeny jako sporné. Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod, jejich námitky zamítl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně rovněž zamítl.

3. Správní žalobu stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem taktéž zamítl. Podstatou věci totiž není otázka namítaná stěžovateli, zda odvolání souhlasu se zjištěným průběhem hranic má vliv na obsah katastrálního operátu a zda lze vůbec tento souhlas odvolat. Podstatou věci naopak je, zda při obnově katastrálního operátu došlo k chybě podle , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), kterou by správní orgány měly opravit v reakci na podané námitky. Stěžovatelé totiž namítali, že chyba, kterou měl správní orgán opravit podle katastrálního zákona, spočívala v tom, že správní orgány nezohlednily odvolání souhlasu se zjištěným průběhem hranic pozemků. Nejde však o chybu ve smyslu katastrálního zákona. Hranice nemohly být vedeny jako sporné, jelikož stěžovatelé neuvedli žádnou skutečnost, která by svědčila o rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu. Požadovali pouze zobrazení hranic jako sporných, aniž by uvedli, v čem má ona spornost spočívat.

4. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Upozornil, že pokud žalobce ve správním soudnictví uplatní žalobní námitku, která se míjí s důvody, o něž správní orgán své rozhodnutí opřel, a která nemůže mít vliv na výsledek správního řízení, správní soud takovou námitku věcně neposoudí. Odvolání souhlasu se zjišťováním hranic pozemku nemůže nic změnit na tom, zda má být v katastrálním operátu vyznačen průběh hranic jako sporný, protože podle § 42 odst. 4 katastrálního zákona platí, že průběh hranic se označí jako sporný, pouze pokud nastane rozpor v tvrzení vlastníků a jiných oprávněných o průběhu hranic pozemků. Žádný rozpor v tvrzeních o průběhu hranic v této věci nenastal. Argumentace stěžovatelů o možnosti odvolat souhlas tak nepostihuje jádro věci a důvody relevantní pro rozhodnutí správních orgánů.

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že jejich žaloba i kasační stížnost byla postavena na právní otázce, zda je souhlas se zjištěným průběhem hranic odvolatelný. Obecné soudy se ale této otázce záměrně vyhnuly a těžiště sporu posunuly svévolně jinam. S ústavní stížností spojili stěžovatelé i návrh na zrušení druhé věty § 42 odst. 3 katastrálního zákona, protože je neurčitá a neupravuje následky souhlasu se zjištěným průběhem hranic. Z této věty orgány veřejné moci svévolně odvodily protiústavní nemožnost souhlas odvolat.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni ( až , o Ústavním soudu) a též vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

7. Správní soudy nijak neporušily ústavně zaručená práva stěžovatelů. Zajisté není úkolem soudů zabývat se námitkami účastníků řízení, které se míjí s podstatou věci. To stěžovatelům velmi srozumitelně vysvětlil Nejvyšší správní soud (viz body 18 a 24 jeho rozsudku). Stěžovatelé proti těmto závěrům nijak kvalifikovaně nebrojí, pouze opakují již vyvrácené polemiky. Závěry správních soudů, proč stěžovatelé míjí podstatu věci, jsou logické - podle § 42 odst. 4 katastrálního zákona se průběh hranic pozemků v obnoveném katastrálním operátu označí jako sporný, jen pokud dojde k rozporu v tvrzení vlastníků a jiných oprávněných o průběhu hranic pozemků. Žádný rozpor však v nynější věci nenastal. Případné odvolání souhlasu na tom nemůže nic změnit a je v nynější věci nerozhodné (viz zejm. body 22 a 23 tamtéž).

8. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv. Ústavní stížnost je tak návrhem zjevně neopodstatněným, a proto jej Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle . Jelikož Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, odmítl i návrh na zrušení zákonného ustanovení. Tento návrh podaný spolu s ústavní stížností je totiž akcesorický, to znamená, že v případě odmítnutí ústavní stížnosti sdílí její osud. Není-li ústavní stížnost schopna věcného projednání, odpadá i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. října 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu