Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2257/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Milanem Bartoněm, advokátem, sídlem Slezská 2127/13, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -284 ze dne 28. května 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Benešově obdržel 8. června 2023 od stěžovatele podnět k zahájení řízení o jmenování opatrovníka jeho tetě E. Ch. Stěžovatel v podnětu žádal, aby soud opatrovníkem jmenoval jeho. Okresní soud pak řízení usnesením z 28. února 2024 zastavil z důvodu, že mezitím usnesením z 25. července 2023 zahájil řízení o tetině svéprávnosti. Vedení samostatného řízení o jmenování opatrovníka proto považoval za nadbytečné.

3. Rozsudkem okresního soudu z 2. května 2024 byla teta stěžovatele (posuzovaná) na dobu pěti let od právní moci rozsudku omezena ve svéprávnosti. Jejím hmotněprávním opatrovníkem byla jmenována Městská část Praha 11.

4. Usnesením z 16. srpna 2024 okresní soud přenesl svou příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 4 vzhledem k tomu, že v jeho obvodu posuzovaná dlouhodobě pobývala.

5. Stěžovatel požádal 20. listopadu 2024 okresní soud o nahlédnutí do spisu sp. zn. . Uvedl, že je v dané věci účastníkem řízení, jehož zahájení inicioval. Není si vědom, že by jeho účast v řízení skončila, mělo by mu tedy být podle umožněno do spisu nahlédnout coby účastníku řízení. Pokud by nebyl účastníkem řízení, má za to, že mu svědčí právní zájem a vážné důvody ve smyslu . Měl zájem být hmotněprávním opatrovníkem posuzované, projevoval o ni dlouhodobý zájem a pomáhal jí zajišťovat její potřeby. Okresní soud stěžovateli sdělil, že spis byl převeden pod sp. zn. a postoupen obvodnímu soudu, kam je přeposlána i žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu. Stěžovatel 27. února 2025 urgoval vyřízení žádosti u obvodního soudu.

6. Obvodní soud napadeným usnesením nahlédnutí do spisu stěžovateli nepovolil s odůvodněním, že stěžovatel neosvědčil právní zájem ani vážné důvody ve smyslu . S ohledem na charakter řízení ve věci svéprávnosti posuzované dospěl k závěru, že není v souladu s oprávněnými zájmy stěžovatelovy tety povolit stěžovateli nahlédnutí do spisu, a to také s přihlédnutím k tomu, že rozsudek o omezení svéprávnosti je již pravomocný a že účast stěžovatele v řízení o svéprávnost byla pravomocně ukončena.

7. Stěžovatel má za to, že účastník řízení musí být o jakékoli změně svého postavení v řízení informován způsobem, který mu umožní se proti takové změně bránit. Přestože deklaroval, že chce být hmotněprávním opatrovníkem posuzované, soud jej vyloučil z projednání věci, aniž by ho řádně informoval. Upřel mu tak právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byla posuzovaná omezena ve svéprávnosti, a byl jí ustanoven veřejný opatrovník. Stěžovatel zdůrazňuje, že veřejný opatrovník má nastoupit až v případě, pokud zde není jiná vhodná osoba z rodiny, která by funkci opatrovníka chtěla a mohla vykonávat. Stěžovatel má dále za to, že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno s ohledem na skutečnosti, které uváděl v žádosti o nahlížení do spisu - tedy že byl účastníkem předmětného řízení, z čehož lze dovodit jeho právo do spisu nahlédnout ve smyslu , jakožto i jeho právní zájem v případě, že by účastníkem přestal být ( ). Stěžovatel se rovněž domnívá, že v dané věci došlo k průtahům, když obvodní soud vydal napadané rozhodnutí (nadto usnesením, nikoli opatřením) až po více jak půl roce od zaslání první žádosti stěžovatele o nahlížení do spisu.

8. Soudkyně zpravodajka zaslala ústavní stížnost k vyjádření obvodnímu soudu a opatrovníkovi posuzované ( ) a požádala o zapůjčení spisu.

9. Obvodní soud popsal procesní vývoj a obsah sdělení z 25. listopadu 2024, které obvodnímu soudu zaslal okresní soud spolu s žádostí stěžovatele o nahlížení do spisu. Okresní soud poukazoval na to, že účast stěžovatele v řízení (o jmenování opatrovníka) skončila usnesením o zastavení řízení a okresní soud s ním již dále nejednal. Nebyl proto uveden jako účastník řízení v rozsudku okresního soudu o omezení svéprávnosti posuzované a toto rozhodnutí mu nebylo doručováno. Do té doby mu byly všechnyy a rozhodnutí zasílány, nebo je sám předkládal, tudíž s touto částí spisu je seznámen. Spis byl postoupen obvodnímu soudu poté, co ve věci již bylo řízení o svéprávnost pravomocně ukončeno, a také účast stěžovatele v řízení o svéprávnost byla pravomocně ukončena. Stěžovatel nepodal u obvodního soudu žádný návrh ve věci samé a není tedy účastníkem tohoto řízení.

10. Opatrovník posuzované na výzvu k vyjádření nereagoval a v souladu s poučením, kterého se mu dostalo, se má za to, že se vzdal účasti v řízení o ústavní stížnosti.

11. Stěžovatel v replice k vyjádření obvodního soudu sdělil, že důvody, pro které podal ústavní stížnost, trvají. Zmínil, že v usnesení o zahájení řízení o svéprávnosti je označen jako účastník. Považuje za podivné, že s ním pak okresní soud nejednal, když chtěl být hmotněprávním opatrovníkem. Své vyloučení z řízení považuje za svévolné. Opakuje, že i pokud by již neměl být účastníkem řízení, mělo mu být umožněno nahlédnout do spisu.

12. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.

13. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž obvodní soud dospěl při posuzování, zda byly naplněny zákonné předpoklady pro nahlédnutí do spisu stanovené v . Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu však nepřísluší. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Navíc stěžovatel na půdorysu nahlížení do spisu otevírá otázku svého účastenství v řízení, a to však za situace, kdy řízení o jmenování opatrovníka, které inicioval, bylo pravomocně zastaveno a stěžovatel proti tomu nebrojil.

14. Jak již bylo shora uvedeno, obvodní soud řízení o jmenování opatrovníka, které zahájil k podnětu stěžovatele, usnesením z 28. února 2024 zastavil z důvodu později zahájeného řízení o omezení svéprávnosti posuzované. Z obsahu spisu vyplývá, že po zahájení řízení o svéprávnosti vedl soud řízení nejen o svéprávnosti, ale i o opatrovnictví (spojeně). Tak to bylo i poté, co bylo zastaveno řízení zahájené z podnětu stěžovatele. Ze spisu není zřejmé, na základě čeho bylo pak řízení o opatrovnictví vedeno (postup podle § 46 zákona o zvláštních řízeních soudních ze spisu neplyne), každopádně účast stěžovatele okresní soud ukončil zastavením řízení, které inicioval. Stěžovateli bylo toto usnesení doručeno a stěžovatel proti němu nijak nebrojil a ani se pak nedožadoval přibrání za účastníka. Předtím mu bylo doručeno usnesení z 15. prosince 2023 o přibrání Úřadu městské části Praha 4 za účastníka řízení a usnesení z 2. ledna 2024 o přibrání Úřadu městské části Praha 11 za účastníka řízení vzhledem k možnosti, že budou jmenovány opatrovníkem.

15. Má-li účastník za to, že účastníkem řízení přesto byl (měl tak na něj soud nahlížet), bylo by v rozporu se zásadou subsidiarity, aby tuto otázkou posuzoval v této fázi Ústavní soud, zejména když sám stěžovatel ve stížnosti připouští, že účastníkem řízení pak již nebyl s tím, že své vyloučení v řízení považuje za svévolné.

16. Pokud jde o samotné nahlížení do spisu, stěžovatel se zjevně nedomáhá nahlédnutí do spisu v části týkající se té fáze řízení, ve které s ním soud jako s účastníkem jednal (ostatně jeho žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne 12. ledna 2024 okresní soud vyhověl, stěžovatel se také účastnil jednání okresního soudu dne 1. února 2024), nýbrž jde mu o nahlížení do části spisu týkající se řízení po 28. únoru 2024. Pokud by žádal nahlédnout do spisu v části řízení, kterého se účastnil, musí mu soud nahlédnutí umožnit.

17. V pozdější části řízení již stěžovatel jako účastník řízení nevystupoval, řízení o svéprávnosti nebylo zahájeno na jeho návrh, řízení o jmenování opatrovníka, které inicioval, bylo pravomocně zastaveno, a stěžovatel - a to je zásadní - je nenapadl a nebylo pak ani rozhodnuto o jeho přibrání za účastníka.

18. Ústavní soud v minulosti již vícekrát judikoval, že zhodnocení, zda žadateli, který není účastníkem řízení, svědčí ve smyslu právní zájem či vážný důvod k nahlédnutí do spisu, je předně věcí předsedy senátu, a pokud svůj závěr náležitě odůvodní, Ústavnímu soudu nepřísluší jeho důvody přehodnocovat (usnesení

sp. zn.

ze dne 3. prosince 2003,

sp. zn.

ze dne 4. června 2009,

sp. zn.

ze dne 28. listopadu 2017 nebo

sp. zn.

ze dne 23. dubna 2013, v němž se výslovně uvádí, že samotné posuzování postupu orgánů veřejné moci v případě neumožnění nahlédnutí do spisu Ústavním soudem nepřichází v úvahu).

19. Důvody, pro které obvodní soud rozhodl, že stěžovateli právo nahlédnout do spisu nenáleží, jsou v odůvodnění napadeného usnesení v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny, proto na ně Ústavní soud pro stručnost odkazuje. Přijatému právnímu závěru o nenaplnění zákonných podmínek pro nahlédnutí do spisu nelze z ústavněprávního pohledu nic vytknout.

20. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 7. října 2025

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu