Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1631/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Správy služeb hl. m. Prahy, sídlem Kundratka 1951/19, Praha 8 - Libeň, zastoupené JUDr. Karolinou Besser, advokátkou, sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. března 2025 č. j. -30, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Stanislava Hamaly takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y a , o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen " ") s tvrzením, že porušil její ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen " ").

2. napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 3 050 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady nákladů za nucený odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkovného ve výši 1 150 Kč. Soud postupoval podle , (dále jen " "), přičemž stěžovatelka výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, vedlejší účastník se k výzvě soudu nevyjádřil. Stěžovatelka odstranila motorové vozidlo z pozemní komunikace, protože nemělo platnou technickou prohlídku a nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a umístila jej na odtahové parkoviště. Z provedených důkazů však nevyplynulo, že by stěžovatelka vedlejšího účastníka v souladu s , 2 , o pozemních komunikacích, před provedeným odtahem vyzvala k odstranění vozidla z pozemní komunikace; uvedené stěžovatelka nepředložila ani k výzvě soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pro postup soudu podle a , neboť meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno. Poukázala přitom na nález ze dne 11. 2. 2020

sp. zn.

(N 24/98 SbNU 306), v němž byla řešena obdobná věc i co do bagatelní výše sporu. Tím, že nenařídil ve věci jednání a neumožnil účastníkům předložit důkazy a tvrzení, porušil práva stěžovatelky garantovaná v a y.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti, a proto dále přistoupil k posouzení její opodstatněnosti.

5. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

6. V nyní posuzované věci je předmětem řízení povinnost k zaplacení částky 3 050 Kč s příslušenstvím, tedy v tzv. bagatelní výši. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

). Žádné takové tvrzení stěžovatelka v ústavní stížnosti nepřináší a Ústavní soud takové okolnosti v její věci neshledává.

7. Na uvedeném nemůže nic změnit ani poukaz stěžovatelky na nález

sp. zn.

, v němž Ústavní soud přistoupil ke kasaci napadeného rozhodnutí obecného soudu i přes bagatelní výši předmětu sporu. Konstatoval, že k projednání věci samé není třeba ve smyslu nařídit u soudu jednání, jen jestliže účastníci řízení prostřednictvím jimi předložených listinných důkazů a svých shodných tvrzení unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jestliže podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci samé byl těmito důkazy (popřípadě též pomocí shodných tvrzení účastníků) zjištěn skutkový stav věci. V opačném případě nelze postupovat podle a soud musí nařídit jednání, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali anebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. Rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle tak nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno.

8. V nyní posuzované věci stěžovatelka s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila (vedlejší účastník na výzvu soudu nereagoval). následně zamítl žalobu stěžovatelky, neboť z provedených důkazů neplynulo, že by postupovala v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a vedlejšího účastníka řádně "předem" vyzvala k odstranění vozidla z pozemní komunikace. Jakkoliv tedy nelze upřít námitkám stěžovatelky relevanci v tom smyslu, že postup obvodního soudu, spočívající v rozhodnutí podle , byl minimálně sporným, ne každé procesní pochybení soudu nutně znamená porušení práva na soudní ochranu bez dalšího; procesní pochybení, která nemohla mít vliv na konečné právní posouzení věci, nejsou důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí. Ústavnímu soudu totiž neušlo, že stěžovatelka přes výzvu obvodního soudu nepředložila k prokázání svého nároku důkaz svědčící o tom, že vedlejšího účastníka vyzvala k odstranění vozidla z pozemní komunikace (srov. bod 12 napadeného rozsudku). Ostatně ani v ústavní stížnosti stěžovatelka netvrdí, že by takovým důkazem snad disponovala a její námitky směřují výlučně k procesnímu pochybení soudu. Ani případné nařízení jednání by tedy ve svém důsledku neznamenalo pro stěžovatelku příznivější výsledek; naopak by jí mohly vzniknout další náklady spojené s bezúspěšným uplatňováním nároku.

9. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že závěry obvodního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí a k porušení základních práv stěžovatelky nedošlo.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 9. října 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu