Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1968/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Mgr. Petry Schinnenburgové, advokátky, sídlem V Nových domcích 343/13, Praha 10, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2025 č. j. -603, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Ing. Tomáše Procházky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem ústavní stížnosti je otázka promlčení nároku vzniklého z titulu ručení vedlejšího účastníka řízení coby člena statutárního orgánu právnické osoby ve smyslu . Stěžovatelka se před civilními soudy po vedlejším účastníkovi domáhala zaplacení částky 258 775,12 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že vedlejší účastník jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobil dané právnické osobě škodu, a proto stěžovatelce ručí za dluh společnosti podle citovaného ustanovení. Obecné soudy stěžovatelce za pravdu nedaly s ohledem na promlčení práva. Dospěly k závěru, že i v řízení o žalobě, kterou věřitel proti členu voleného orgánu uplatňuje nárok ze zákonného ručení podle , soud k námitce žalovaného posuzuje, zda právo společnosti na náhradu škody způsobené jí žalovaným porušením povinností při výkonu funkce bylo ke dni zahájení tohoto řízení promlčeno. Vznese-li v tomto řízení žalovaný (nyní vedlejší účastník) úspěšně námitku promlčení práva společnosti na náhradu škody, nelze žalobě v rozsahu, v němž žalovaný není povinen společnosti plnit, vyhovět.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle a d. Porušení práv stručně řečeno spatřuje v tom, že Nejvyšší soud vadně vyložil ustanovení o ručení statutárních orgánů, konkrétně a a násl. , v důsledku čehož nesprávně posoudil otázku promlčení a oprávněnost stěžovatelčina nároku. Dále Nejvyššímu soudu vyčetla, že se nezabýval v dovolání uvedenou námitkou rozporu námitky promlčení s dobrými mravy.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není další pravidelnou soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu. V souladu s tím Ústavní soud v rámci stručného odůvodnění ( ) připomíná, že zásadně nepřezkoumává výklad podústavního práva, který je především věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [již nález ze dne 25. září 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)]. Ve vztahu k výkladu podústavního práva tedy zejména tehdy, jestliže výklad provedený obecnými soudy nepřípustně porušuje některé ze základních práv a svobod nebo představuje nepředvídatelnou interpretační libovůli.

5. Takové vady však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Nejvyšší soud v napadeném rozsudku podal srozumitelný a dostatečně odůvodněný výklad v souvislosti s promlčením nároku stěžovatelky. V napadeném rozhodnutí Nejvyšší soud také dostatečným způsobem vypořádal námitky, které stěžovatelka uplatnila v ústavní stížnosti. Konkrétně vysvětlil, že jím zaujatý výklad brání aplikaci , jíž se stěžovatelka domáhala (bod 34 napadeného rozsudku), a vyvrátil stěžovatelčinu argumentaci o neudržitelných důsledcích daného výkladu (bod 33). S ohledem na kompetence Ústavního soudu lze na tyto závěry odkázat. Co se týče údajného nevypořádání námitky rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud shledal dovolání v této části nepřípustným (bod 19). Stěžovatelka proti tomuto postupu v ústavní stížnosti nevznesla konkrétní námitku. Lze tedy shrnout, že Ústavní soud ve světle okolností nyní posuzovaného případu a uplatněných námitek stěžovatelky neshledal, že by výklad poskytnutý Nejvyšším soudem vybočoval z mantinelů ústavnosti.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu