Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2197/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Z. P., t. č. ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Terezou Havlínovou (dříve Maňákovou), advokátkou, sídlem Za Kostelem 1550/2b, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. května 2025 č. j. -63 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. března 2025 č. j. -58 a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Stěžovatel podal ústavní stížnost, v níž namítá porušení svých práv, zejména práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel rovněž shledává porušení práva na předvídatelnost, přiměřenost a zákonnost trestu, čímž mělo dojít k nezákonnému zásahu do jeho osobní svobody v rozporu s . odst. 2 y a Úmluvy.

2. Okresní soud ve Znojmě rozhodl napadeným usnesením tak, že stěžovatel se neosvědčil ve zkušební době podmíněného propuštění a musí vykonat zbývající část trestu odnětí svobody, z něhož byl podmíněně propuštěn. Jednalo se o tresty odnětí svobody na 6 let a 8 měsíců z rozsudku Krajského soudu v Brně (sp. zn. ) a 10 měsíců z rozsudku Okresního soudu v Prostějově (sp. zn. ). Zkušební doba byla stanovena na 4 roky (od 27. 9. 2022 do 27. 9. 2026).

3. Podle soudu prvního stupně se stěžovatel ve zkušební době dopustil přečinu zanedbání povinné výživy podle §?196 odst. 1 , za což byl odsouzen Městským soudem v Brně k trestu obecně prospěšných prací ve výši 200 hodin. Stěžovatel však trest neodpracoval, nedostavil se ani k Probační a mediační službě, a proto byl trest přeměněn na nepodmíněný. Soud zvažoval možnost ponechání podmínky v platnosti podle §?91 odst.?1 věty druhé , která umožňuje výjimečně stanovit dohled, prodloužit zkušební dobu a uložit nové povinnosti. Dospěl však k závěru, že stěžovatel nepředložil žádné důvěryhodné důkazy o snaze napravit situaci, výživné neuhradil, pouze tvrdil, že mu otec půjčil peníze, ale neprokázal schopnost vést řádný život.

4. Stížnost proti usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Brně zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že je sice pravda, že spáchal přečin ve zkušební době, soudy však nedostatečně přihlédly k podstatným okolnostem, které danou situaci vysvětlovaly. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě nelze paušálně shledat, že neměl zájem trest vykonat. Je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že i přes obtížnou životní situaci se o komunikaci s Probační a mediační službou pokusil. Stěžovatel žil nikoliv vlastní vinou ve stanu na zahradě v zimním období, a není tudíž překvapivé, že v daném čase usiloval především o vlastní stabilizaci. Stěžovatel plánoval Probační a mediační službu kontaktovat v únoru, jelikož měl zařízené bydlení a mohl se začít soustředit na jiné než život ohrožující problémy. Mimo jiné napravil vztahy s otcem, od kterého si mohl půjčit peníze na splacení výživného a splatit mu je vlastní prací na otcově domě. Mezitím mu však byl trest obecně prospěšných prací přeměněn na trest odnětí svobody. Stěžovatel u veřejného zasedání uváděl skutečnosti, které mohly mít vliv na rozhodnutí soudu (úhrada výživného, zajištění bydlení), ale nebyla mu dána možnost, aby daná tvrzení prokázal, navíc v té době již byl ve výkonu trestu a příprava stěžovatele na veřejné zasedání (které proběhlo formou videokonference) byla ztížena.

6. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nijak nereflektovaly jeho motivaci, pouze mechanicky zhodnotily, že došlo k porušení podmínek zkušební doby a dospěly k rozhodnutí o vykonání zbývající výměry trestu. Podle názoru stěžovatele však opětovné selhání nebylo projevem jeho nezájmu či recidivy, nýbrž výsledkem objektivních životních komplikací. Stěžovatel má za to, že s přihlédnutím k okolnostem případu a jeho osobě měly soudy rozhodnout o ponechání podmíněného propuštění v platnosti s přiměřeným prodloužením zkušební doby (a případně uložením dalších povinností a omezení), která by byla výjimečností situace opodstatnitelná a vhodnější k zajištění naplnění účelu trestu.

7. V ústavní stížnosti navrhuje stěžovatel odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

II.

Procesní podmínky řízení

8. Ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen ( až 31 ). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona).

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

11. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou se závěry obecných soudů. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená usnesení jsou sice stručně, ale řádně a srozumitelně odůvodněna a zřetelně z nich vyplývá, proč bylo rozhodnuto shora uvedeným způsobem.

12. Podle je pravidlem, že zavdá-li odsouzený příčinu k výkonu zbytku trestu, tedy nevede-li ve zkušební době řádný život nebo nevyhoví-li dalším uloženým podmínkám, soud tento výkon nařídí. výslovně označuje ponechání podmíněného propuštění v platnosti či upuštění od výkonu zbytku trestu za výjimečné i v případě, kdy odsouzený zavdal příčinu k rozhodnutí o tom, že se zbytek trestu vykoná. Toto ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je použít jen v mimořádných případech. Výjimečný postup podle uvedeného ustanovení musí být odůvodněn okolnostmi případu a osobou pachatele, přičemž jejich posouzení je na úvaze soudu.

13. Obecné soudy zhodnotily stěžovatelovo chování na základě provedených důkazů v mezích zákonného uvážení, přičemž názorům, jež uplatnily, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je podstatné, že v rozhodnutích obecných soudů je odkazováno na konkrétní skutečnosti, na kterých je výrok v nich obsažený založen (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019

sp. zn.

). Pokud za dané situace obecné soudy konstatovaly, že se stěžovatel dopustil protiprávního jednání a popsaly okolnosti spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy, nespatřuje v tomto závěru Ústavní soud nic, co by svědčilo o protiústavním výkladovém excesu z jejich strany. Zvolený způsob výkladu totiž plně konvenuje nejen dikci, nýbrž zejména smyslu a účelu aplikované právní normy.

14. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů (např. nález ze dne 23. 2. 2006

sp. zn.

). Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se s argumentací stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. V postupu žádného ze soudů neshledal Ústavní soud prvky svévole, libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

15. Ústavní soud v napadených usneseních neshledal tvrzený zásah do práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Spolu s ústavní stížností odmítl i návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž nerozhodoval samostatně, neboť k takovému postupu neshledal důvody ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu