Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2683/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti J. B., t. č. Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, sídlem Štěpánská 540/7, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2025 č. j. -156, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obvodní soud pro Prahu 4 jeho žádost zamítl. Stížnost proti jeho rozhodnutí pak zamítl Městský soud v Praze. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení tohoto rozhodnutí, neboť jím podle něj byla porušena jeho práva zaručená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel namítá, že splnil všechny podmínky pro podmíněné propuštění a že učinil maximum možného pro úspěšnou resocializaci. Dále vyjmenovává jednotlivé důvody, které podle něj vedou k závěru, že prokázal své polepšení a že bude na svobodě vést řádný život.

2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

3. Ústavně zaručené právo na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neexistuje. Je na obecných soudech, aby posoudily splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění a své úvahy přiměřeně odůvodnily (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2024

sp. zn.

, bod 20). Každý případ je třeba hodnotit individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného. Přitom je nutné neopomínat jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a další relevantní aktuální informace (nález

sp. zn.

ze dne 3. ledna 2017, bod 22). Kasační zásah Ústavního soudu přichází v úvahu pouze za situace, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zjevné interpretační libovůle, faktického omylu nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory (viz např. usnesení ze dne 20. listopadu 2024

sp. zn.

, bod 7).

4. Ústavní soud takovou situaci v daném případě nezjistil. Městský soud v Praze při rozhodování podle dospěl k ústavně akceptovatelnému a dostatečně odůvodněnému závěru, že stěžovatel zatím z řady důvodů nesplnil podmínky podmíněného propuštění (podmínku polepšení a podmínky prognózy řádného života). Stěžovatel přitom dezinterpretuje závěry nálezu

sp. zn.

. Je pravda, že při posuzování naplnění podmínky prognózy vedení řádného života je třeba mít na paměti, že tato prognóza se vztahuje k budoucnosti, tj. k době po eventuálním propuštění z výkonu trestu. To však neznamená, že nelze vzít v úvahu i trestní minulost odsouzeného. Z nálezu plyne toliko to, že trestní minulost nesmí být jedinou okolností, na níž je prognóza postavena (bod 23 nálezu). Městský soud se přitom zabýval řadou okolností, které se týkají průběhu výkonu trestu odnětí svobody, tedy nastalými po odsouzení stěžovatele, i aktuálních poměrů stěžovatele. Konečně pokud jde o námitku, že stěžovateli městský soud nesprávně vytkl neuhrazení škody způsobené trestným činem, ač mu žádná taková povinnost nebyla uložena, stěžovatel nedoložil k prokázání důvodnosti této své námitky odsuzující rozsudek. Ústavní soud pro posouzení zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti zpravidla nežádá spisy a vyjádření, a je proto na stěžovateli, aby k ústavní stížnosti doložil vše, co je nutné k ověření jeho tvrzení a co Ústavní soud povede k závěru, že ústavní stížnost není zjevně neopodstatněná a že je namístě se jí zabývat blíže. Za dané situace to Ústavní soud nepovažoval za potřebné, neboť v případě nehrazení škody šlo jen o jeden z důvodů, na kterých městský soud postavil svůj závěr o nesplnění podmínek pro podmíněné propuštění, který i tak obstojí.

5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu