Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2-2698-25_1.html
HTML · 35.85 KB
No categories available
II.ÚS 2698/25
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Petrou Štemberkovou, advokátkou, sídlem Zápy 7, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, č. j. 32 Co 62/2025 -1080, a výrokům III, VI, VII a IX rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. 11. 2024, č. j. 30 P 429/2023 -1013, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a 1) B. B. (jedná se o pseudonym) a 2) nezletilé C. C. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Okresní soud Praha-východ ("okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že osobní a telefonický styk nezletilé s otcem se neupravuje (výrok I). Dále stanovil, že otec je oprávněn kontaktovat nezletilou e-mailem jednou v každém kalendářním měsíci s tím, že stěžovatelka je povinna zajistit, aby se nezletilá s e-mailem otce seznámila, dále je povinna potvrdit přijetí e-mailu vždy v měsíci, ve kterém byl doručen (výrok II), a zasílat vždy k první středě v měsíci otci informace psané ve větách o nezletilé C. týkající se jejího zdravotního stavu, prospívání a chování ve škole, trávení volného času a volnočasových aktivit a každé tři měsíce je povinna přiložit k informaci o nezletilé též její barevnou fotografii, na které bude nezletilá zřetelně rozpoznatelná (výrok III). Okresní soud dále rozhodl o běžném i dlužném výživném ve vztahu k otci (výroky IV a V), stanovil soudní dohled nad výchovou nezletilé (výrok VI) a uložil povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí podávat soudu čtvrtletně zprávu o výkonu dohledu (výrok VII). Okresní soud tímto změnil předchozí rozsudky Okresního soudu v Nymburce (výrok VIII) a zamítl návrh stěžovatelky na výkon rozhodnutí (výrok IX).
2. K odvolání stěžovatelky směřujícímu proti výrokům III a výrokům VI-IX prvostupňového rozsudku ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze ("krajský soud"), který rovněž napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil ve výrocích VI, VIII a IX (výrok I.2). Ve vztahu k výroku VII krajský soud odvoláním napadené rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že orgánu sociálně-právní ochrany dětí se ukládá povinnost předkládat soudu prvního stupně zprávu o výkonu dohledu vždy k 15. lednu a k 15. červenci každého kalendářního roku, tj. pololetně (výrok I.1.2). Krajský soud dále změnil výrok III rozhodnutí okresního soudu týkající se informační povinnosti stěžovatelky vůči otci. Dospěl k závěru, že tuto otázku je potřeba posoudit šířeji, s odkazem na použitelná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ("občanský zákoník "), týkající se rodičovských práv a povinností, a proto upřesnil charakter informací, které je stěžovatelka povinna sdělovat otci, a jejich četnost v návaznosti na jejich význam ve vztahu k běžnému či každodennímu životu, jejich osobnímu charakteru a v úvahu přicházejícím zvláštním událostem, k nimž má otec právo se vyjádřit anebo se o nich včas dozvědět (výrok I.1.1).
II. Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka s rozhodnutími soudů nesouhlasí, ve shora uvedeném rozsahu je napadá ústavní stížností, jíž se domáhá jejich zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2 , čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Stěžovatelka považuje stanovenou informační povinnost za nepřiměřenou a rozpornou se zájmem dítěte, zakládající neustálý zásah do soukromí stěžovatelky i nezletilé. Vymezuje se vůči nařízenému dohledu nad nezletilou a zamítnutí návrhu na výkon předběžného opatření, jímž byla otci stanovena povinnosti zdržení se osobního styku s nezletilou. Namítá, že soudy nerespektovaly přání nezletilé, která opakovaně odmítla kontakt s otcem, a to s ohledem na jeho předchozí násilné chování. Má za to, že se soudy nevypořádaly s důkazy o domácím násilí vůči stěžovatelce a jeho dopadu na nezletilou.
5. Stěžovatelka žádá o anonymizaci údajů a navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu.
III. Splnění podmínek řízení
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Vlastní posouzení
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
8. Ústavní soud připomíná, že Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech velmi rezervovaně. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany
dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. Tato zdrženlivost nadto plyne i z toho, že ve věcech upravených v druhé části občanského zákoníku není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak popíralo právo účastníka řízení na řádný proces. Taková pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
9. Stěžovatelka předkládá obdobné námitky, se kterými se však soudy uspokojivě vypořádaly již v průběhu předchozího řízení. Lze jen zopakovat, že okresní soud vysvětlil, že nepřistoupil k nařízení výkonu předběžného opatření, neboť by to považoval vzhledem k ojedinělému porušení stanovené povinnosti za nepřípustně sankční (srov. rozsudek okresního soudu, bod 56). Krajský soud nadto ve vztahu k této námitce zohlednil, že předběžné opatření, jehož výkonu se stěžovatelka domáhala, již ze zákona zaniklo (srov. rozsudek krajského soudu, bod 33). Soudy též odůvodnily, proč nařídily zvláštní výchovné opatření v podobě soudního dohledu podle § 925 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku . Jak vysvětlil okresní soud, toto opatření bylo přijato mj. s cílem zajištění odborné pomoci v náročné životní situaci s tím, že orgán sociálně-právní ochrany dětí stěžovatelku povede k využití efektivních psychologických služeb (srov. rozsudek okresního soudu, bod 54).
10. V otázce stanovené informační povinnosti, již stěžovatelka považuje za nepřiměřenou, Ústavní soud zohlednil zejména skutečnost, že otec nebyl omezen ve výkonu rodičovské odpovědnosti, resp. že má plnou rodičovskou odpovědnost ve smyslu § 855 občanského zákoníku , a tudíž má právo na veškeré informace o nezletilé. Krajský soud informační povinnost stěžovatelky vůči otci v konečném důsledku pouze konkretizoval s ohledem na rámec zákonné právní úpravy, přičemž upřesnil její rozsah a četnost tak, aby bylo v době, kdy nastanou/by mohly nastat jednotlivé v úvahu přicházející životní události dosaženo významu a cíle této informační povinnosti (srov. rozsudek krajského soudu, bod 28). Ústavní soud má rovněž za to, že soudy adekvátně zohlednily přání nezletilé (nestýkat se s otcem), což ostatně odráží výrok I rozsudku okresního soudu o úpravě styku otce s nezletilou (srov. výše).
11. Ústavní soud vyjadřuje pochopení, že stěžovatelka s dílčími závěry okresního a krajského soudu nesouhlasí, na druhé straně však konstatuje, že soudy nepostupovaly neústavně a nevytvořily tak prostor pro jeho případný kasační zásah.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu