Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2649/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Střílky, advokáta, sídlem Veleslavínova 240/8, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. července 2025 č. j. -332 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. června 2025 č. j. -325, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, nezletilé A. L. M. a K. D., a J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v d (dále jen ""), jakož i v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 3. 2025 č. j. -296 byl stěžovatel ustanoven třetímu vedlejšímu účastníkovi - otci (dále jen "otec") právním zástupcem k ochraně jeho zájmů v řízení o změnu výživného pro první vedlejší účastnici, nezletilou dceru. Rozsudkem okresního ze dne 31. 3. 2025 č. j. -315 byla věc pravomocně skončena. V návaznosti na to podal stěžovatel okresnímu soudu návrh na přiznání odměny a hotových výdajů ustanoveného právního zástupce a uplatnil nárok na přiznání odměny a hotových výdajů v celkové výši 42 350 Kč včetně DPH.

3. V záhlaví uvedeným usnesením okresní soud přiznal stěžovateli odměnu za zastupování otce v předmětném řízení ve výši 7 079 Kč, a to celkem za tři úkony právní služby, odměnu za úkon prostudování spisu dne 19. 3. 2025 stěžovateli soud nepřiznal. Při stanovení odměny advokáta okresní soud postupoval podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ve spojení s advokátního tarifu.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. V záhlaví uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") bylo napadené usnesení okresního soudu změněno tak, že stěžovateli byla za zastupování otce v řízení přiznána odměna ve výši 9 438 Kč. Pokud jde o způsob určení odměny opatrovníka za jeden úkon právní služby, ztotožnil se krajský soud s rozhodnutím okresního soudu i s jeho odůvodněním. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu stěžovateli přiznal odměnu celkem za čtyři úkony právní služby, tedy i za úkon prostudování spisu dne 19. 3. 2025.

II.

Argumentace stěžovatele

5. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se stanovením tarifní hodnoty obecnými soudy v předmětné věci na částku 10 000 Kč. Poukazuje na to, že z § 8 odst. 2 advokátního tarifu vyplývá, že je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Při uvedeném způsobu stanovení tarifní hodnoty a odměny vycházel stěžovatel z toho, že otec v den převzetí zastoupení hradil výživné na nezletilou dceru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Pětinásobkem hodnoty ročního plnění je tedy částka 180 000 Kč. Při této tarifní hodnotě je odměna za jeden úkon právní služby 8 300 Kč. Stěžovatel namítá, že pokud soudy v napadených usneseních argumentovaly, že jde o řízení ve věcech nezletilých, bylo by předmětem řízení určení péče o nezletilé, její rozsah, úprava styku apod., nikoliv řízení týkající se pouze výše výživného, když předmětem řízení byla jen změna výživného. Stěžovatel zdůrazňuje, že soudy rozhodovaly jen o výši výživného, nikoliv o péči a jejím rozsahu. Tarifní hodnota tak měla být stanovena v souladu s § 8 odst. 2 advokátního tarifu částkou 180 000 Kč, když v den převzetí právního zastoupení, jakož i v den vydání rozhodnutí, hradil otec k rukám matky výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Předmětem řízení tedy bylo opětující se peněžní plnění na dobu neurčitou. Stěžovatel namítá, že obecné soudy jsou povinny aplikovat a interpretovat normy jednoduchého práva, v daném případě , tak, aby poskytly ochranu základnímu právu spočívajícímu v legitimním očekávání odměny za odvedenou práci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou. Stěžovatel je advokát, a proto v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. (ST 42/79 SbNU 637, č. ) nemusí být podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupen jiným advokátem.

7. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [, , a ].

8. Ve vztahu k napadenému usnesení okresního soudu nejsou procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti splněny. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení okresního soudu změněno. Ústavní soud však není příslušný rušit rozhodnutí, které již bylo změněno, tudíž odklizeno. K projednání ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení okresního soudu proto není Ústavní soud příslušný.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

11. V předmětné věci stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým byla určena jeho odměna za zastupování otce v řízení o změnu výživného pro nezletilou, přičemž nesouhlasí především se způsobem učení této odměny.

12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je v zásadě doménou těchto soudů. Zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005

sp. zn.

). Náhrada nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávního významu toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení připustil k věcnému posouzení, jsou výjimečné [např. nálezy ze dne 8. 7. 1999

sp. zn.

(N 98/15 SbNU 17), ze dne 4. 7. 2001

sp. zn.

(N 100/23 SbNU 23), ze dne 17. 5. 2001

sp. zn.

(N 75/22 SbNU 145) či ze dne 24. 5. 2001

sp. zn.

(N 79/22 SbNU 165)].

13. Ústavní soud nezjistil, že by v nyní posuzované věci byly dány jakékoliv výjimečné okolnosti odůvodňující jeho zásah. V předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují, navíc se ústavní stížnost týká stanovení odměny advokáta, tedy nákladů řízení pohybujících se navíc na hranici bagatelní částky.

14. Ve stanovisku pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. (č. 97/2025 Sb.), Ústavní soud připomněl, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení y nepostačí toliko tvrzené porušení zákona.

15. Rovněž v nálezu ze dne 8. 4. 2025

sp. zn.

Ústavní soud vyslovil, že proti rozhodnutím o částkách svou výší bagatelních, u nichž zákon nepřipouští dovolání, je důvodnost ústavní stížnosti s výjimkou extrémních rozhodnutí vyloučena. Stejně tak je před Ústavním soudem podstatně omezen přezkum rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení; jde o rozhodnutí ve vztahu k věci samé podružná, která typicky nemohou porušit základní práva či svobody jednotlivců (srov. též nález ze dne 2. 6. 2025

sp. zn.

).

16. Výše uvedené závěry Ústavního soudu lze plně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, ve které stěžovatel brojí proti nákladům řízení, resp. způsobu učení jeho odměny za zastupování otce nezletilé v řízení o změnu výživného.

17. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že krajský soud v napadeném usnesení dostatečně přesvědčivě vysvětlil, že určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu, které požadoval stěžovatel, nepřichází v úvahu, neboť § 9 odst. 2 advokátního tarifu je ve vztahu speciality k § 8 advokátního tarifu. Tarifní hodnota a z ní odvozená odměna za zastupování v řízeních uvedených v § 9 odst. 2 advokátního tarifu je dána specifickým charakterem tam uvedených řízení, která spadají do okruhu tzv. řízení nesporných, vyšší měrou zranitelných skupin účastníků řízení, a proto v nich na výši případného majetkového plnění, i když je někdy jejich předmětem (typicky právě u výživného pro děti), nezáleží.

18. Uvedené závěry krajského soudu považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Ústavní soud zdůrazňuje, že v předmětné věci šlo o otázku určení výše (resp. změny) výživného pro nezletilé dítě. Z gramatického výkladu § 9 odst. 2 advokátního tarifu je zřejmé, že uvedené ustanovení se použije i při rozhodování o výživném na nezletilé dítě. K uvedenému závěru se přiklonil i Ústavní soud ve svých nálezech (srov. též bod 22 nálezu ze dne 13. 9. 2022

sp. zn.

(N 112/114 SbNU 71) a či bod 23 nálezu ze dne 8. 2. 2022

sp. zn.

(N 15/110 SbNU 136), které se navíc týkaly výživného na zletilé osoby.

V.

Závěr

19. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (y). Protože ze shora uvedených důvodů ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost v této části mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle . Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení okresního soudu Ústavní soud odmítl podle , neboť k projednání této části ústavní stížnosti není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu