Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 885/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Cihelna Entertainment Complex s.r.o., sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1, zastoupené Mgr. Romanem Macháčkem, advokátem, sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -111 z 19. 12. 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -104 z 24. 7. 2023, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -84 z 12. 4. 2023 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. -86 z 27. 4. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Immovision Praha s.r.o., sídlem Panská 7/890, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a argumentace stěžovatelky

1. V řízení před obecnými soudy byl projednáván insolvenční návrh podaný ze strany vedlejší účastnice vůči stěžovatelce. Městský soud v Praze mimo jiné zjistil úpadek stěžovatelky a prohlásil konkurs na její majetek s tím, že jde o konkurs nepatrný. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí městského soudu jako věcně správné, v části směřující proti výroku o nepatrném konkursu odvolání odmítl jako nepřípustné. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné ( ).

2. Proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím podává stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá, že postupem obecných soudů byla porušena její základní práva zaručená a d. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. Přitom namítá, že bylo obecnými soudy porušeno její právo vlastnit majetek, který se stal součástí konkursní majetkové podstaty, "a navíc byl i neoprávněně pronajímán třetím subjektům tak, že z jeho pronájmu měl[a] prospěch pouze [vedlejší účastnice]." Stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na soudní ochranu v nesprávném poučení o koncentraci řízení a doplňuje, že se soudy řádně nevypořádaly s jejími námitkami. Napadená rozhodnutí proto považuje za nepřezkoumatelná. Konečně rozporuje postup obecných soudů, pokud jí tyto soudy kladly k tíži, že nepředložila seznamy uvedené v . Výzvu k předložení těchto seznamů obecné soudy nikdy neopakovaly, ale ukládaly jí jiné rozsáhlé procesní povinnosti.

II.

Posouzení procesních předpokladů a opodstatněnosti ústavní stížnosti

3. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Úvodem Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů ( y) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže porušily ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky ( y).

5. Stěžovatelka namítá porušení práva vlastnit majetek. Tato úvaha je však zcela lichá. Vzhledem k tomu, že vlastnictví není absolutní základní právo, jsou zakotveny také možnosti jeho omezení [např. korekce soukromoprávních majetkových vztahů prostřednictvím insolvenčního řízení; srov. TOMOSZEK, M., VOMÁČKA, V., Čl. 11 (Ochrana vlastnictví). In: HUSSEINI, F. a kol. základních práv a svobod. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, citováno z beck-online, marg. č. 69]. Způsob, jakým mělo být v posuzované věci dotčeno vlastnické právo stěžovatelky, je zcela předvídaný zákonný postup v případě zjištění úpadku dlužníka (stěžovatelky) a způsobu jeho řešení, v posuzované věci prohlášením konkursu na její majetek. Ochrana vlastnického práva kromě stěžovatelky totiž náleží i jejím věřitelům ( y).

6. Námitky stěžovatelky týkající se spravedlivého procesu představují především polemiku s průběhem řízení před obecnými soudy. Co se týče námitky nesprávného poučení městského soudu o koncentraci řízení, lze poukázat na to, že tato vada již byla zhojena vrchním soudem (bod 28 usnesení vrchního soudu). Také Nejvyšší soud zdůraznil, že vrchní soud toto pochybení napravil a dokazování doplnil; proto nemohla stěžovatelce vzniknout újma na jejích procesních právech.

7. Stěžovatelka dále namítá porušení svých práv tím, že jí bylo přičteno k tíži nepředložení seznamů podle , přestože nebyla opakovaně vyzvána. Ani této námitce ale Ústavní soud nemůže vyhovět. Vrchní soud se v bodě 36 svého usnesení touto námitkou zabýval. Rozvedl, že zamítnutí insolvenčního návrhu, jež bylo odvolacím soudem zrušeno, nevedlo k odklizení účinků soudní výzvy podle a dlužník měl tuto povinnost splnit. Takovému výkladu nemá Ústavní soud co vytknout. Stěžovatelce nic nebránilo, aby požadované seznamy předložila i bez této opakované výzvy, a to minimálně v rámci odvolacího řízení.

8. V posuzovaném případě není důvodná ani námitka nepřezkoumatelnosti. Požadavek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí není absolutní a nevyžaduje uvedení odpovědi na každý jeden argument stěžovatelky (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Emel Boyraz proti Turecku, č. stížnosti 61960/08 z 2. 12. 2014, bod 74). Rozsah, v jakém se povinnost soudu odůvodnit rozhodnutí aplikuje, může být různý podle povahy rozhodnutí a musí být stanoven s ohledem na konkrétní okolnosti případu. V každém případě platí, že obecné soudy v souladu s právem na soudní ochranu ( y) mají povinnost vypořádat se s argumentací adekvátně, aby byla jejich rozhodnutí srozumitelná, logická a přezkoumatelná (srov. nález

sp. zn.

z 22. 9. 2009; či nález

sp. zn.

z 12. 5. 2020). Těmto požadavkům obecné soudy podle názoru Ústavního soudu dostály, neboť všechna napadená rozhodnutí považuje za srozumitelně a vnitřně konzistentně odůvodněná. Na většinu z údajně nevypořádaných námitek obecné soudy reagovaly. Lze poukázat například na závěr vrchního soudu, že argumentace stěžovatelky, aby se vedlejší účastník domáhal svých pohledávek cestou sporného nalézacího řízení, není přiléhavá, protože stěžovatelka v pozici insolvenčního dlužníka nemůže rozhodovat o způsobu uplatňování pohledávek (bod 45 usnesení vrchního soudu). Dále vrchní soud k námitce údajně neoprávněné realizace zadržovacího práva, zamezení přístupu do provozovny či nevyúčtování spotřeby energie a služeb konstatoval, že stěžovatelka neosvědčila, že by její platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby podle (bod 44 usnesení vrchního soudu). Stěžovatelka spíše než se způsobem, jakým byly námitky vypořádány, nesouhlasí se závěry, které z tohoto vypořádání plynou, tj. nesouhlasí se závěrem, že je v úpadku.

9. Lze uzavřít, že vyjma označení základních práv, která měla být porušena, zůstala stěžovatelčina ústavněprávní argumentace hlouběji nerozpracovaná. Stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu "instančnímu" přezkumu, a to v podstatě "paralelně" k rozhodnutí Nejvyššího soudu. Právo na soudní ochranu, respektive právo na spravedlivý (řádný) proces, však nelze vykládat tak, že by v sobě zahrnovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky. Uvedené základní právo zajišťuje jen právo na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (srov. např. usnesení

sp. zn.

z 20. 3. 2018).

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu