Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 757/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Residence Krč a.s., sídlem Nádražní 762/32, Praha 5, právně zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 7. ledna 2025 č. j. 1 VZN 35/2024-36, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. září 2024 č. j. 1 KZN 125/2024-24 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 29. července 2024 č. j. KRPA-54292-27/TČ-2024-000094-PR, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, jako účastníků řízení a J. Ž., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví dle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a d (dále jen " "), a práva na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy.

2. Stěžovatelka s vedlejším účastníkem uzavřela smlouvu o zápůjčce ve výši 12 500 000 Kč, kterou měl vedlejší účastník ve smluvené lhůtě vrátit. Důvěru ve svoji bonitu vzbudil vedlejší účastník ve stěžovatelce předchozími bezproblémovými obchodními transakcemi a utvrzením v předsmluvním jednání o jeho vlastních ziskových obchodních aktivitách. V průběhu času pak vedlejší účastník stěžovatelku informoval o komplikacích s možným včasným vrácením peněz zejména z důvodu růstu nákladů v jeho stavebních projektech a o tom, že nemůže disponovat ani s pozemky, jimiž za zápůjčku ručil, neboť byly v rámci jiného trestního řízení zajištěny. Tyto pozemky však byly zajištěny již čtyři roky před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Dle stěžovatelky se proto vedlejší účastník dopustil trestného jednání spočívajícího v tom, že úmyslně zatajil a "překroutil" pro stěžovatelku rozhodné skutečnosti a tímto lstivě uzavřel pro něj výhodnou smlouvu, kterou však neměl nikdy v plánu plnit. Proto na vedlejšího účastníka podala stěžovatelka trestní oznámení pro podezření ze spáchání zejména trestného činu podvodu podle , odst. 5 .

3. Policie České republiky - Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 4 oddělení (dále jen "policejní orgán") napadeným usnesením věc odložila, neboť neshledala, že by se jednalo o podezření ze spáchání trestného činu a ani nebylo namístě vyřídit věc jinak. Dospěla totiž k závěru, že vedlejší účastník mohl opravdu doufat a předpokládat, že finanční prostředky k plnění smlouvy získá, resp. že s pozemky zajišťujícími závazek bude moci disponovat. Nadto, byť v prodlení, získal alespoň část finančních prostředků a zčásti dluh vůči stěžovatelce uhradil. Stěžovatelka také nejednala ve styku s vedlejším účastníkem s dostatečnou a očekávatelnou opatrností, když při uzavírání smlouvy nezjistila, ač mohla, možnost stěžovatele disponovat s pozemky ve veřejně dostupných seznamech. Policie proto uzavřela, že spor mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem má ryze občanskoprávní povahu a není namístě jejich obchodní neshody řešit prostředky trestního práva.

4. K obdobným závěrům dospělo jak Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"), tak Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") v dalších napadených usneseních v rámci vyřizování stížnosti stěžovatelky, resp. dohledové činnosti. Obě státní zastupitelství potvrdila závěry policejního orgánu o povaze sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem a o míře rizikovosti v jejich obchodním vztahu. Vrchní státní zastupitelství dále rozvinulo úvahu o absenci úmyslu vedlejšího účastníka ke spáchání trestného činu, což dále relativizovalo tvrzenou trestnost jeho jednání. Propojilo závěry o obchodní povaze sporu s koncepcí trestního práva jako nástroje ultima ratio a uvedlo, že postup jak policejního orgánu, tak městského státního zastupitelství není stižen vadami.

5. Stěžovatelka napadá všechna výše citovaná rozhodnutí s tím, že byla porušena její základní práva na vlastnictví a na spravedlivý proces, přičemž toto porušení má spočívat především v nedodržení práva na účinné vyšetřování. Orgány činné v trestním řízení dle stěžovatelky nedostály svému pozitivnímu závazku poskytnout dostatečnou procesní ochranu a vést vyšetřování trestného činu tak, aby mohl být dostatečně objasněn. Nedostatečně zohlednily tvrzení a důkazy stěžovatelky v průběhu vyšetřování a od počátku přistupovaly k věci ve prospěch vedlejšího účastníka. Nezabývaly se podstatnými skutečnostmi, z nichž vyplývá naplnění znaků skutkové podstaty, a ignorovaly souvislost s jinou trestní věcí, v níž vedlejší účastník figuruje.

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [ , , a ].

7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů, ale představuje samostatný soudní orgán zaměřený na ochranu ústavnosti ( a y). Není oprávněn provádět instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc, vyplývající z písm. d) y spočívá výhradně v přezkumu, zda během řízení nebo v jeho rozhodnutí nebyla porušena ústavně zaručená práva či svobody.

8. Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve svých rozhodnutích opakovaně připomínají, že právo na účinné vyšetřování nesměřuje ke konkrétnímu výsledku trestního nebo jiného řízení, ale k řádnému a efektivnímu postupu v nich (srov. např. nález ze dne 10. 4. 2024

sp. zn.

, bod 24, nebo rozsudek ESLP Nikolay Kostadinov proti Bulharsku ze dne 8. 11. 2022, č. 21743/15, bod 55). Ve věci stěžovatelky se tak Ústavní soud zaměřil výhradně na posouzení toho, zda orgány činné v trestním řízení tuto povinnost naplnily, a dostály tak závazkům vyplývajícím z práva vlastnit majetek.

9. Právo na účinné vyšetřování bylo judikaturou vyvinuto nejprve ve vztahu k čl. 2 a čl. 3 Úmluvy jako nejzákladnějších práv nezbytných pro lidskou existenci. Až později bylo právo na účinné vyšetřování jako pozitivní závazek státu vztaženo i do sféry dalších základních práv, mimo jiné i práva vlastnit majetek (viz nález ze dne 3. 9. 2025

sp. zn.

, bod 34 a tam citovaná judikatura). Tento přístup Ústavní soud převzal od ESLP, který však dosud přistupuje k právu na účinné vyšetřování v oblasti ochrany majetku zdrženlivě. Akcentoval jej zejména v případech nerovností v majetkových vztazích, resp. nevyrovnaného postavení mezi škůdcem a poškozeným (viz např. již citovaný rozsudek Nikolay Kostadinov proti Bulharsku, který se týkal podvodného převodu pozemku stěžovatele a jeho sestry; rozsudek Korotyuk proti Ukrajině ze dne 19. 1. 2023, č. 74663/17, v němž ESLP posuzoval případ porušení autorských práv pirátskou platformou; nebo rozsudek Ioannides proti Kypru ze dne 16. 1. 2025, č. 32879/18, o vyšetření přiměřenosti nuceného omezení vlastnického práva k domu v tzv. Nárazníkové zóně OSN.) Právo na účinné vyšetřování přichází do úvahy ve věcech ochrany vlastnictví až tehdy, kdy je zásah v dostatečné intenzitě jak z objektivního pohledu, tak v subjektivním vztahu k osobě poškozeného. ESLP, stejně jako Ústavní soud, rovněž posuzuje možnost uplatnění právní ochrany vlastnictví napříč právním řádem, nikoli výhradně v režimu trestního práva.

10. V případě stěžovatelky tomu tak není. Nelze mít za to, že její postavení vůči vedlejšímu účastníkovi bylo nerovné či byla jinak znevýhodněná, ani nelze dospět k závěru o vyšší intenzitě nebo závažnosti zásahu. Ústavní soud proto přistoupil k omezenému posouzení ve vztahu k y a Úmluvy v tom, zda orgány činné v trestním řízení neporušily práva stěžovatelky extrémním způsobem nebo nepostupovaly svévolně. Státní orgány však ve věci stěžovatelky postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem. Dostatečně odůvodnily své závěry stran zjištěného skutkového stavu, tak stran právní kvalifikace jednání vedlejšího účastníka. Odůvodnění netrpí vadami, které by Ústavní soud mohl vytknout ani ve vztahu k vypořádání námitek a důkazních návrhů stěžovatelky. Zejména státní zastupitelství se adekvátně vypořádala s trestní postižitelností jednání ve světle principu ultima ratio a naplnění znaků skutkových podstat těch možných trestných činů, pro které by u vedlejšího účastníka přicházelo v úvahu možné trestní stíhání. Namístě byl také poukaz orgánů činných v trestním řízení na možnou nedostatečnou opatrnost stěžovatelky při vstupu do obchodního vztahu s vedlejším účastníkem, jakkoli tím nelze zcela bagatelizovat případné nezákonné jednání. Odhlédnout nelze ani od opakované skutečnosti, že stěžovatelka má k dispozici jiné nástroje právní ochrany, jak se domoci satisfakce, zejména v oblasti občanského práva.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími ani postupem orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Postupoval proto podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu