Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2027/25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti stěžovatelky N. S., zastoupené Mgr. Jitkou Precektorovou, advokátkou, sídlem Bartošova 1752/15, Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2025, č. j. -150, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. dubna 2025, č. j. -132, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2025, č. j. -150, bylo porušeno stěžovatelčino ústavní právo na soudní ochranu podle d.II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2025, č. j. -150, se ruší.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen " ") s tím, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z d (dále jen " "). Dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a usnesení Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 4. 2025, č. j. -132.

2. Z ústavní stížnosti a spisu okresního soudu, sp. zn. , vyplývá, že usnesením ze dne 7. 4. 2025, č. j. -132, okresní soud rozhodl, že se stěžovatelka neosvědčila ve zkušební době podmíněného odsouzení, a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou. Stěžovatelka byla trestním příkazem odsouzena za spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle , přičemž jí bylo zároveň uloženo uhradit státu dlužné výživné ve výši 4 500 Kč. Ze sdělení Úřadu práce České republiky okresní soud zjistil, že stěžovatelka z dluhu neuhradila nic (uhradila pouze běžné výživné). Výslechem stěžovatelky soud zjistil, že se nesnažila si obstarat prostředky k obživě prací (pracovala za úhradu životních nákladů pro svého partnera). Dlužná částka navíc není natolik vysoká, aby se nedala zaplatit i z minimální mzdy. Stěžovatelka není ani evidována jako uchazeč o zaměstnání. Nemá ani žádné zdravotní překážky, pro které by nemohla pracovat. K veřejnému zasedání nepřišla s žádným plánem na úhradu dlužného výživného. Zcela tak rezignovala na svou povinnost, uloženou jí v odsuzujícím rozhodnutí. Ve zkušební době se nedopustila dalšího trestného jednání (spáchala však jeden méně závažný přestupek). Z uvedených důvodů soud konstatoval, že se stěžovatelka neosvědčila.

3. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka při veřejném zasedání stížnost, kterou (jako dále neodůvodněnou) zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se zcela ztotožnil se závěry okresního soudu.

4. Usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j.

-27

, Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a uvedeného usnesení okresního soudu do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že přeměna podmíněného trestu je nepřiměřeně přísná s ohledem na úhradu dlužného výživného a absenci jakéhokoliv dalšího trestného jednání. zjevně přehlédl doplnění stížnosti, v němž jej stěžovatelka upozornila, že dluh již uhradila (napadené rozhodnutí uvádí, že dluh uhrazen nebyl). Toto přehlédnutí bylo ostatně důvodem, pro který okresní soud odložil výkon trestu odnětí svobody, neboť podle něj "nelze vyloučit", že ústavní stížnosti bude z tohoto důvodu vyhověno. Kvůli obdobnému pochybení vydal Ústavní soud v minulosti nález

sp. zn.

.

III.

Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele

6. Ústavní soud postupem podle zaslal ústavní stížnost a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, jako účastníkům řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a okresnímu soudu a Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově (dále jen " "), jako účastníkům řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož odklad vykonatelnosti stěžovatelka navrhla.

7. ve svém vyjádření uvedl, že se neztotožňuje s tvrzením o porušení stěžovatelčiných ústavních práv. Stěžovatelka si byla vědoma své povinnosti uhradit dlužné výživné a byla přítomna veřejnému zasedání, v němž bylo vydáno rozhodnutí okresního soudu o jejím neosvědčení. Vedle neuhrazení dluhu byla dalším důvodem rozhodnutí skutečnost, že se ve zkušební době dopustila přestupku. Následná úhrada dlužného výživného (v průběhu stížnostního řízení) je zjevně reakcí na vydané soudní rozhodnutí a nemění nic na hodnocení stěžovatelčina chování během zkušební doby, v níž si zjevně neuvědomovala následky svého jednání.

8. Okresní soud uvedl, že v zásadě s argumentací stěžovatelky souhlasí. zřejmě přehlédl doplnění stěžovatelčiny stížnosti, což Ústavní soud v minulosti označil za ústavně relevantní pochybení.

9. se k výzvě vyjádřilo tak, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka. Krajské státní zastupitelství v Brně se k výzvě nevyjádřilo. Protože bylo ve výzvě poučeno, že nevyjádří-li se, bude to podle a bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s ním již dále jednáno.

10. Vyjádření ostatních účastníků byla stěžovatelce zaslána na vědomí a k případné replice. V ní uvedla, že trvá na své ústavní stížnosti. Uvedl-li , že jeho pochybení by nemohlo mít vliv na výsledek řízení, pak nelze takový závěr předjímat v řízení před Ústavním soudem. Přeměna trestu pouze na základě skutečnosti spáchání jednoho přestupku by byla podle stěžovatelky nepřiměřeně přísná.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

13. V první řadě se musel Ústavní soud zabývat námitkou porušení stěžovatelčiných procesních ústavních práv, spočívající v ignorování odůvodnění stěžovatelkou podané stížnosti.

14. Ústavní soud se k problematice řádného projednání blanketního opravného prostředku již v minulosti opakovaně vyjádřil. Z jeho ustálené judikatury vyplývá požadavek, aby soud, který obdržel blanketní stížnost s avizovaným doplněním jejího odůvodnění v konkrétně stanovené lhůtě, zásadně buď vyčkal na takové doplnění, anebo účastníka, je-li kontaktní, vyzval k doplnění stížnosti ve lhůtě kratší (viz nálezy

sp. zn.

nebo

a další v nich uvedená rozhodnutí). Pouze výjimečně, např. ve vazebních věcech ovládaných někdy přísnými lhůtami pro rozhodování, může soud rozhodnout bez dalšího (srov. např. nález

sp. zn.

). Takovým důvodem však nemůže být prostý obecný požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí (§ 2 odst. 4 trestního řádu), neboť je stanoven k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a žádá-li tato osoba, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení. Dojde-li k ignorování doplnění stížnosti v důsledku administrativního pochybení, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži účastníka řízení, nota bene obviněného, o jehož osobní svobodě se rozhoduje (viz nález

sp. zn.

).

15. Z výše popsaných okolností dané věci je zřejmé, že soudy postupovaly v rozporu se závěry uvedené judikatury. Usnesení okresního soudu bylo vyhlášeno dne 7. 4. 2025, načež stěžovatelka ústně uvedla, že si proti němu podává stížnost, v níž "všechno doloží". Dne 7. 5. 2025 bylo usnesení stěžovatelce doručeno do vlastních rukou. Dne 12. 5. 2025 bylo okresnímu soudu doručeno odůvodnění stížnosti (č. l. 138 až 141). Ze spisu vyplývá, že odůvodnění stížnosti bylo poté doručeno okresnímu státnímu zastupitelství, které na něj však nijak nereagovalo. Na č. l. 147 je na tzv. předkládací zprávě ze dne 21. 5 2025 uvedeno, že okresní soud předkládá stížnost včetně odůvodnění na č. l. 138-141. Přesto dne 4. 6. 2025 vydává napadené usnesení, ve kterém uvádí, že po ústním podání stížnost již dále doplněna nebyla. Z toho je podle Ústavního soudu zřejmé, že se s obsahem odůvodnění stížnosti neseznámil, čímž porušil stěžovatelčino procesní ústavní právo na soudní ochranu.

16. Na toto právo přitom nelze nahlížet jen jako na jakousi samoúčelnou formalitu. Stěžovatelka v ignorovaném odůvodnění stížnosti upozornila, že dlužnou částku již uhradila a žádala , aby z toho důvodu namísto nařízení výkonu trestu přistoupil k prodloužení zkušební doby. To je přitom zákonem předvídaný (jakkoliv výjimečný) postup, s jehož možností se v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal.

17. S ohledem na výše uvedené dospěl tedy Ústavní soud k závěru, že porušil stěžovatelčino ústavní právo na soudní ochranu podle y. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnosti vyhověl a podle téhož zákona zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu. Rozhodl tak bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci ( ).

18. Vzhledem k povaze uvedeného pochybení není podle Ústavního soudu zásadně možné, aby se dále zabýval ostatními stěžovatelčinými námitkami, neboť ty mohou být předmětem znovuotevřeného řízení před .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. prosince 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu